FRIEDRICH WILHELM III.

Josef Svatopluk Machar

FRIEDRICH WILHELM III.
Byv zrozen jinde, nežli v Postupimi, v královském zámku, byl by jistě zdobou armádě pruské jako statný kaprál postavy hřmotné, komisního vzhledu, jenž rekrutům zná nahnat hrůzu čirou, když u gamaší utržen je knoflík, či nitro tornistry je v nepořádku, či orel čáky má jen jednu peruť. Teď, neblahý, dny svoje tráví v bázni a noci v nepokoji. Hlavou jeho jdou otázky, jež přesně zodpovídat,zodpovídat nestačí schopnost její. Kde vzít rady? Tu anděl Luise – Luchesini onde, tu Blücher, Stein – a Lombard, Haugwitz onde – má rozhodovat a má rozhodnout se... Má rozhodovat... předem ví, že všecko, ať tak či onak, vyjde na neštěstí... Svět celý jest mu jeden infinitiv, a poznáním tím proniknut jest tolik, že vlastní řeč mu jde jen neurčito. Trůn třásti se mu, zle být, tich-li sedí. A zle být, vztáhne pravici-li k jihu, by souseda se chytil Rakušana. A zle být, přijde východní-li soused, Rus, podepírat. Tak jít v niveč všecko. Zlá budoucnost i dětem jeho hrozit i státu jeho. Mimovolně ničit dědictví kdysi Velikého Fritze, jenž jistě by – blesk v modrých velkých očích – svou berlou zbil jej. Trapné živobytí! Vír rejdit v hlavě, přec v ní býti pusto! A ruský Alexander okatě se 74 kol Luisy otáčet – a Luise, ano, kdo v ženách vyznat se? Jak nadbíhala – hu, těžko vyslovit jen jmeno jeho – hroznému vládci bitev, kterak něžně s ním hovořiti! Napoleon arci být tvrd jak skála, vpíjet slzy její a tvrdý zůstat... Jak sám připadal si on, Friedrich Wilhelm, třetí toho jmena, zbytečný, směšný, malinký a cizí – ničemu nerozumět z běhu věcí – dny plynout mu jak voda mezi prsty – ach, on by nejraději dýchat přestat a tvrdým snem spat, až k té chvíli jedné, kdy klidno býti na tom božím světě a pořádek zas vládnout v zemi jeho a příjemně by býti panovati... 75