BÉRANGER

Josef Svatopluk Machar

BÉRANGER (1817)
Severní chladné větry vyjí a v těžkých mracích leží sníh – je nevlídno teď po Francii, je smutno v lidu chatrčích. Zamžené oko hledí k jihu a teskná duše stále lká: Rád nemám téhle zimy tíhu, kéž ukáže se fialka! Ach, po Francii zima zeje a smutno teskno všude je, jen cizí vidíš obličeje a slyšíš cizí kročeje – Prus je tu s Rusem, Rakušanem, pak arci duše stále lká: kéž objeví se jedním ránem zase naše drahá fialka! Náš orel chtěl by zas už lítat, hle, roztahuje křídla svá a zlaté slunce chtěl by vítat od Marenga a Slavkova! Vítězně chtěl by se zas bráti po světě – dálka – nedálka – jen ať se Francii zas vrátí ten Caporal náš Fialka!* ––––––– * Fialka – květina císařova. 213