LA GLOIRE

LA GLOIRE (Stará žebračka a jednonohý žebrák sedí na schodech chrámových. Čas: po 5. květnu 1821.)
Žebračka: Velmožná dámo, smilujte se, prosím, nad starou, chorou, opuštěnou ženou! Eh, přešla jako páv a hodila mi jen pohled štítivého povržení – Tak dokonal už, dokonal náš císař, už nevrátí se mocnář spravedlivý! Už nevrátí se, aby podle zásluh odměnil všecko! Zavezli jej v dálku jak lapeného lupiče a vraha a přikovali k skále v širém moři – Žebrák: a ženu vzali mu i dítě jeho i korunu a Francii a všecko – – Milosti vaši, pane, smilujte se nad mrzákem, jenž krev a zdraví svoje dal za Francii! Slitujte se, pane! – Jdi, lotře podlý, fuň, jdi k svému bohu jak fariseus – ten bůh tebe hoden jak ty jsi jeho! Žebračka: Kdyby světem vládl bůh opravdu, pak o svět by se staral a v Tuileriích neseděl by nyní 221 ten tlustý hlemýžď, líný, tupý Bourbon, a císař náš by dlel dnes mezi námi! Vždyť jistě ho tam lotři otrávili, by mohli ležet s klidem na svých hříších. Žebrák: Proč vzali nám ho? Šli jsme je snad prosit o toho Bourbona? A přáli my si, by přišli pořádati naše věci? Žebračka: Mé vzácné dámy, smilujte se, prosím! Nikoho nemám, stará, chorá žena! – Oh, figury vy tvrdé, nafintěné čert vezmi vás! – A kosti dětí mojich po světě leží. Pod zdmi Salamanky můj nejstarší a u Eslingu druhý a třetí rozdrcen byl u Wagramu a čtvrtý zmrzl v Rusku. Zaplakala já za nimi si, ale kdybych měla jich deset ještě, a můj císař chtěl je, já dala bych je. Když byl volán třetí a zařaděn byl k husarskému pluku, dal zavolat mě císař, pochválil mě a vysadit dal doživotní pensi – tak poctil matku Napoleon císař, tak vyznamenal. Přišel Bourbon hnusný, hned pensi škrtli, z úřadu mě hnali a hrozili mi, ba, i vysmáli se, bych k císaři si stěžovati došla! Žebrák: Ó pane plukovníku, smilujte se, jsem voják starý, invalida bědný! – 222 Jak řinčí šavlí, hejsek dvorních parket a patolízal! Kterak podíval se s odporem na tu dřevěnou mou nohu! Žebračka: A kdes ji nechal, nebožku svou, ležet? Žebrák: U Eylau, matko. Ale i tu druhou bych císaři dal. Nic mi nescházelo, já dřevem nahradil ji. A můj císař byt vykázal mi v domě Invalidů i stravu dal i pensi. Tak jsme žili jak ptáci bezstarostní v teple slunce a vzpomínali na tažení slavná a poslouchali zvěsti nové slávy. A když se z Ruska navrátil náš císař, k nám přišel vyslechnout, zda všeho máme a řek mi – na dvoře jsme stáli řadou – řek přede všemi: – Viď, my byli spolu už u Slavkova. – Po Waterloo Bourbon nás vyhnati dal. Všecko, všecko zašlo s ním, s císařem nám. Svět jsme naplnili svou slávou nikdy před tím nevídanou. – Žebračka: A sedíme teď, žebráme a lkáme! A velký císař prodán loupežníky, a Francii v líc plijí darebáci, a naše sláva roztrhána v cáry na hrobech leží. Teď je císař mrtev – proč ještě žíti, když už nelze čekat? Žebrák: Už nevrátí se. 223 Žebračka: Ty má stará hlavo, jak se jen v tobě směstnat může všecko, co v paměti máš? Šli jsme do Versaillu pro krále Ludvíka a vedly jsme jej i s pyšnou Rakušankou do Paříže, my, ženy pouze. Hochy dva jsem tenkrát za ruce vzala, aby svědky byli divadla toho. Viděla jsem potom, jak tlustý Bourbon sešel guillotinou, jak Francie svých vředů zbavená se vztýčila a poslala své děti v boj na hranice proti záškodníkům. A přišel on, náš císař, naše sláva a světem hřměl, a my jen poslouchali zvěst za zvěstí o velikosti jeho a velikosti naší! Žebrák: Hlasy varhan zní přitlumeně k tonům lidských hrdel – hleď, ti tam chválí svého pánaboha, že všecko je, jak je. Už zdá se, matko, že dlaně naše zůstanou dnes prázdny, neb nedá-li ta zbožná lidská duše sous žebráku, než vejde k svému bohu, když od něho jde, dojista už nedá. Jak včera, tak dnes – máme zkušenosti. Žebračka: Hlad naposledy máš snad, jednonohý? Zde chleba kus je. Rozdělme se, jezme! Jez, slávo Francie! My oba, muži, 224 jsme slávou její a náš mrtvý císař je také slávou, on je přede všemi – no, no, no, muži, brečíš jako baba – jak já teď – ale co nám také zbývá? – 225 OBSAH
Buržoa9 První konsul (1800)11 M^e de Staël a Napoleon15 Beethoven (Po 20. květnu 1804)16 Madame Mère18 Císař a papež (30. listopadu 1804)19 David malující „Korunovaci“25 Jeho dopoledne z r. 180528 Na bojišti u Slavkova (1805)53 Vlastenci I. (Po Slavkově)55 Vlastenci II. (Po Jeně a Auerstädtu)58 Eylau (8.února1807)61 Lisette (Eylau1807)65 Vlastenci III. (Po Eylau a Friedlandu)70 Dva kozáci (V Tilsitu 25. června 1807)72 Friedrich Wilhelm III.74 Franz II.76 Josefina78 [227] Pod hvězdnatým nebem u Aspern (20. května 1809)79 Skřivani (1809)87 U Wagramu (6. července 1809)89 General Lasalle91 Pětadvacet Písečáků92 Po bitvě u Wagramu94 Vlastenci IV. (Po Wagramu)97 Goethe (1809)100 Jeden z velké armády101 Ku sňatku J. V. císaře a krále Napoleona a J. C. V. Marie Louisy (1810)102 Friedrich Gentz (1810)104 Dítě (20. března 1811)106 Marie Louise108 U kolébky římského krále109 Vlastenci V. (Do Ruska)111 Alexander I. (U klekátka)115 Maršal Lefebvre118 Poláci (1812)122 [228] Večer 1812 (Osm vojáků sedí okolo ohně)124 Borodino I. (7. září 1812)129 Borodino II. (Reduta Rajevského)130 1812 (Sergeant Dubois vypravuje o návratu z Ruska)132 Vlastenci VI. (Po Rusku)152 Schulze a Müller (1813)155 V zákoutí dějin157 Španěl (U Lipska 15. října 1813)158 Po bitvě u Lipska (Oda rakouského spisovatele)163 1814166 Ve Fontainebleau (6. dubna 1814)167 Vlastenci (1814)170 Paříž (1814)173 Vídeňský kongres (Na plesu u knížete Metternicha)175 Vlastenci VII. (1815. Po návratu z Elby)189 Waterloo I. (Neděle 18. června 1815)192 Waterloo II.194 [229] Fouché196 Vlastenci VIII. (Po Waterloo)197 V červenci 1815199 Břehy Francie202 Metternich204 Otec205 Maršal Macdonald207 Sainte-Hélène, petite ile...211 Béranger213 Müller a Schulze (1819)214 Ecce homo (Sv. Helena, 5. května 1821)217 La gloire221
E: až; 2004 [230]