LA GLOIRE
(Stará žebračka a jednonohý žebrák
sedí na schodech chrámových.
Čas: po 5. květnu 1821.)
Žebračka:
Velmožná dámo, smilujte se, prosím,
nad starou, chorou, opuštěnou ženou!
Eh, přešla jako páv a hodila mi
jen pohled štítivého povržení –
Tak dokonal už, dokonal náš císař,
už nevrátí se mocnář spravedlivý!
Už nevrátí se, aby podle zásluh
odměnil všecko! Zavezli jej v dálku
jak lapeného lupiče a vraha
a přikovali k skále v širém moři –
Žebrák:
a ženu vzali mu i dítě jeho
i korunu a Francii a všecko – –
Milosti vaši, pane, smilujte se
nad mrzákem, jenž krev a zdraví svoje
dal za Francii! Slitujte se, pane! –
Jdi, lotře podlý, fuň, jdi k svému bohu
jak fariseus – ten bůh tebe hoden
jak ty jsi jeho!
Žebračka:
Kdyby světem vládl
bůh opravdu, pak o svět by se staral
a v Tuileriích neseděl by nyní
221
ten tlustý hlemýžď, líný, tupý Bourbon,
a císař náš by dlel dnes mezi námi!
Vždyť jistě ho tam lotři otrávili,
by mohli ležet s klidem na svých hříších.
Žebrák:
Proč vzali nám ho? Šli jsme je snad prosit
o toho Bourbona? A přáli my si,
by přišli pořádati naše věci?
Žebračka:
Mé vzácné dámy, smilujte se, prosím!
Nikoho nemám, stará, chorá žena! –
Oh, figury vy tvrdé, nafintěné
čert vezmi vás! – A kosti dětí mojich
po světě leží. Pod zdmi Salamanky
můj nejstarší a u Eslingu druhý
a třetí rozdrcen byl u Wagramu
a čtvrtý zmrzl v Rusku. Zaplakala
já za nimi si, ale kdybych měla
jich deset ještě, a můj císař chtěl je,
já dala bych je. Když byl volán třetí
a zařaděn byl k husarskému pluku,
dal zavolat mě císař, pochválil mě
a vysadit dal doživotní pensi –
tak poctil matku Napoleon císař,
tak vyznamenal. Přišel Bourbon hnusný,
hned pensi škrtli, z úřadu mě hnali
a hrozili mi, ba, i vysmáli se,
bych k císaři si stěžovati došla!
Žebrák:
Ó pane plukovníku, smilujte se,
jsem voják starý, invalida bědný! –
222
Jak řinčí šavlí, hejsek dvorních parket
a patolízal! Kterak podíval se
s odporem na tu dřevěnou mou nohu!
Žebračka:
A kdes ji nechal, nebožku svou, ležet?
Žebrák:
U Eylau, matko. Ale i tu druhou
bych císaři dal. Nic mi nescházelo,
já dřevem nahradil ji. A můj císař
byt vykázal mi v domě Invalidů
i stravu dal i pensi. Tak jsme žili
jak ptáci bezstarostní v teple slunce
a vzpomínali na tažení slavná
a poslouchali zvěsti nové slávy.
A když se z Ruska navrátil náš císař,
k nám přišel vyslechnout, zda všeho máme
a řek mi – na dvoře jsme stáli řadou –
řek přede všemi: – Viď, my byli spolu
už u Slavkova. – Po Waterloo Bourbon
nás vyhnati dal. Všecko, všecko zašlo
s ním, s císařem nám. Svět jsme naplnili
svou slávou nikdy před tím nevídanou. –
Žebračka:
A sedíme teď, žebráme a lkáme!
A velký císař prodán loupežníky,
a Francii v líc plijí darebáci,
a naše sláva roztrhána v cáry
na hrobech leží. Teď je císař mrtev –
proč ještě žíti, když už nelze čekat?
Žebrák:
Už nevrátí se.
223
Žebračka:
Ty má stará hlavo,
jak se jen v tobě směstnat může všecko,
co v paměti máš? Šli jsme do Versaillu
pro krále Ludvíka a vedly jsme jej
i s pyšnou Rakušankou do Paříže,
my, ženy pouze. Hochy dva jsem tenkrát
za ruce vzala, aby svědky byli
divadla toho. Viděla jsem potom,
jak tlustý Bourbon sešel guillotinou,
jak Francie svých vředů zbavená
se vztýčila a poslala své děti
v boj na hranice proti záškodníkům.
A přišel on, náš císař, naše sláva
a světem hřměl, a my jen poslouchali
zvěst za zvěstí o velikosti jeho
a velikosti naší!
Žebrák:
Hlasy varhan
zní přitlumeně k tonům lidských hrdel –
hleď, ti tam chválí svého pánaboha,
že všecko je, jak je. Už zdá se, matko,
že dlaně naše zůstanou dnes prázdny,
neb nedá-li ta zbožná lidská duše
sous žebráku, než vejde k svému bohu,
když od něho jde, dojista už nedá.
Jak včera, tak dnes – máme zkušenosti.
Žebračka:
Hlad naposledy máš snad, jednonohý?
Zde chleba kus je. Rozdělme se, jezme!
Jez, slávo Francie! My oba, muži,
224
jsme slávou její a náš mrtvý císař
je také slávou, on je přede všemi –
no, no, no, muži, brečíš jako baba –
jak já teď –
ale co nám také zbývá? –
225
OBSAH
Buržoa9
První konsul (1800)11
Me de Staël a Napoleon15
Beethoven (Po 20. květnu 1804)16
Madame Mère18
Císař a papež (30. listopadu 1804)19
David malující „Korunovaci“25
Jeho dopoledne z r. 180528
Na bojišti u Slavkova (1805)53
Vlastenci I. (Po Slavkově)55
Vlastenci II. (Po Jeně a Auerstädtu)58
Eylau (8.února1807)61
Lisette (Eylau1807)65
Vlastenci III. (Po Eylau a Friedlandu)70
Dva kozáci (V Tilsitu 25. června 1807)72
Friedrich Wilhelm III.74
Franz II.76
Josefina78
[227]
Pod hvězdnatým nebem u Aspern (20. května 1809)79
Skřivani (1809)87
U Wagramu (6. července 1809)89
General Lasalle91
Pětadvacet Písečáků92
Po bitvě u Wagramu94
Vlastenci IV. (Po Wagramu)97
Goethe (1809)100
Jeden z velké armády101
Ku sňatku J. V. císaře a krále Napoleona
a J. C. V. Marie Louisy (1810)102
Friedrich Gentz (1810)104
Dítě (20. března 1811)106
Marie Louise108
U kolébky římského krále109
Vlastenci V. (Do Ruska)111
Alexander I. (U klekátka)115
Maršal Lefebvre118
Poláci (1812)122
[228]
Večer 1812 (Osm vojáků sedí okolo ohně)124
Borodino I. (7. září 1812)129
Borodino II. (Reduta Rajevského)130
1812 (Sergeant Dubois vypravuje o návratu z Ruska)132
Vlastenci VI. (Po Rusku)152
Schulze a Müller (1813)155
V zákoutí dějin157
Španěl (U Lipska 15. října 1813)158
Po bitvě u Lipska (Oda rakouského spisovatele)163
1814166
Ve Fontainebleau (6. dubna 1814)167
Vlastenci (1814)170
Paříž (1814)173
Vídeňský kongres (Na plesu u knížete Metternicha)175
Vlastenci VII. (1815. Po návratu z Elby)189
Waterloo I. (Neděle 18. června 1815)192
Waterloo II.194
[229]
Fouché196
Vlastenci VIII. (Po Waterloo)197
V červenci 1815199
Břehy Francie202
Metternich204
Otec205
Maršal Macdonald207
Sainte-Hélène, petite ile...211
Béranger213
Müller a Schulze (1819)214
Ecce homo (Sv. Helena, 5. května 1821)217
La gloire221
E: až; 2004
[230]