MARŠAL LEFEBVRE(1812) Vám mladým, vám je válka loterií,kde možno jenom vyhrát. Chápu zcela:kříž legie a dotace a postup,to nejsou maličkosti k zahození –co značí vedle toho trocha útrapa dálka na pár tisíc kilometrůod milé Paříže, když jsou tu rokykypící, šumné jako mladé víno,jak vy je máte! Chápu, páni, chápu,bylť též jsem mlád kdys a mám dobrou paměť– mlád... totiž, nejsem dneska ještě starcemdle počtu roků, jenže rok můj každýse za deset let běžných čítat můžea valí-li se člověk v bystřině téjak oblázek, jen řekněm, dvacet roků,je hezky otřen, pěkně spotřebována může říkat: mlád jsem býval kdysi –ba, mlád a vím, jak jsme se zachvívali,když vylezalo něco na obzorua když pak povel přišel –: jako ptácijsme zdvihli se a zpívali a letli.A nějaká ta láska – někdy právěnám bylo vhod, že loučila nás válka,však víte, že se těžko sbohem dává,i když je z plamene jen chladný popel –a jindy zas – to také dobře víte,že naděj na ránu nás přímo štvala,neb taký šrámek přes čelo či líci,toť jakobys měl lep na ženská srdce.Chci říci: rozumím, že mnete rucea těšíte se – ale nám je jinak.118Tak podívejte: císařský jsem maršal,vévoda s dotací, mám palác, panství –co ještě může přinésti mi válka?Mám ženu dobrou, rozšafnou, mám děti –má žena bloudí komnatami, parkema neví, co s tím vším teď. Děti svojejen polekám, když objevím se náhleu krbu svého jednou za rok, za dvaze Španěl odkuds letě v Pomořansko.Ničeho nechci, jenom trochu klidu.Čím je mi Rusko? Barbarů zem chladná –mým parkem řeka teče, ryb v ní plno,když snívám to své „kdyby“ – každý člověkmá stálé sny o nějakém tom „kdyby“ –tož kdyby klidno bylo, chtěl bych seděttam u té vody, házet do ní vlasema na korek se dívat. Nebo v podzim,když táhnou sykorky a čížčičížci k jihu,čihadlo postavit si na návršía poutníky ty lákat píšťaličkou.Se ženou, s dětmi chtěl bych pohovořit,vždyť známe se jen jako cestující,již časem někde k noclehu se sejdou.Žít bych chtěl, žít jen jednou jako člověka Paříž naši důkladně si projítjak Vídeň znám už, Madrid nebo Berlín!Teď Rusko! Válka v zemích nehostiných!Co chceme na nich? Šli jsme jako strojea řasou nemrkli, když poručenojít na Rakousko, Prusko, na Španěly –my šli, neb doufali jsme každou válkouse blížit míru. Zatím každá neslazárodek nové. Teď zas: V před! – My půjdem,však císař uvidí nás na pochodu119vrtící hlavou. Poprvé – a bůh ví,to není vzpoura, kritika či posměch –toť naše „proč?“ je, k němuž není „proto“v těch našich lebkách – tudíž jen se vrtí...Eh, což vy mladí! Vrtíte též hlavoua tu zas vaše „proč?“ je nad „proč?“ naším –nuž, vyčkejte jen! Uvidíte možná,co znamená, být vévoda a maršal,mít dotaci a zámek s parkem, řekou,z níž rybičky si chytit nemůžetea všechno znáte jenom jaksi letmo,své pachtýře, své lesy, lány polí,ba, ženu svou, své děti – jako bystev divadle byli bývali a ze hryvám zbude v paměti pár pěkných kulisa prospekt vzadu, trocha obličejů,ton hlasů – totě velmožný můj život!Ne, páni, věřte, sedlákem líp býtiv Bretagni kdesi, počítat spád týdnůod setby ke žním, nežli jako vojákod jedné války žíti k válce novéa Evropou být házen jak list dubupodzimním parkem! To vám povím, páni:jsem maršal, vévoda, mám řády, panství –nuž pozor – kdo z vás chce být na mém místě?Rád, milerád dám vše a dám to ihned– žert stranou, páni, mluvím opravdově –jen v park jít se mnou musí, postaví se,já pušku vezmu, budu na něj cílit,jen šedesátkrát, páni, vystřelím sia živ-li zůstane, buď majitelemmých hodností a statků – – ano páni,toť zkušenost má, tak jsem koupit musiltu světa slávu... Náhodou jsem tady120a možno, jednašedesátá kouleže hvizdne jinak, nežli hvizdly druhéa chvíle nastane, kdy cídič stokyby nechtěl být na místě maršalově...A možná, že ta chvilka přijde v Rusku –nač potom byla celá žití honba?Dost, páni, dosti. Já vás nepřesvědčil,a vlastně ani přesvědčovat nechtěl,vždyť voják jsem a půjdem po rozkazui do těch Rus – jen chtěl jsem vysvětliti,jak maršal může záviděti někdysedláku bretoňskému... Půjdem do Rus,jak šli jsme jinam – přijde-li tam ona,ta jednašedesátá, řekneme si,(bude-li času), že to byl náš osuda budem klidni, jako člověk bývá,když k mučivé text najde melodii.121