Což? Viděl svět to? Na Francie pokyn
se Evropa jak služka hbitě zdvihla,
by vytlačila lidi bez kultury
v asijský prostor – Pro hruď patrioty
to jistě velebný a hrdý pocit!
Lze tvrdit dnes, že slunce císařovo
v zenitu stojí. Přijdou věci jiné,
však dojista ne větší. Nelze tvrdit –
vždyť císař kupí velké události
jak Titan horu na horu, a každá
je vyší prvé, každá překoná ji
a přikryje. A proto nelze tvrdit...
Když padlo rozhodnutí války s Ruskem,
prý vtipně řekl v ministerské radě:
Eh, stará Evropa je mi už malá! –
nu, v tom je On zas celý. Myslím, nyní
že vzkřísí Polsku, neb rád koriguje
hřích Osudu a provinění Dějin,
pak zparceluje barbarské to Rusko
svým maršalům a generálům v úděl.
A plným právem. Věrolomný barbar
smluv nedodržel. Angličany pouštěl
do přístavů svých, zbrojil bez přestání –
tu nelze Francii přec klidně mlčet!
A uvážíme-li, že vlastně od nás
svůj nátěr kulturní – neb o kultuře
přec u nich mluvit nelze – že ten nátěr
my dali jsme jim, bez nás že by jedli
snad ještě prsty jako diví Negři –
je vzpurným nevděkem, co vláda jejich
si dovolila proti vládě naší.
Prý vyslanec náš byl tam insultován –
Byl v jistém smyslu. Petrohradské kruhy
ho nezvaly, ba, vdova caře Pavla
se vyslovila přímo nepřátelsky –
Nu, nezdařený sňatek s velkokněžnou
as u nich silně rozladiti musil.
Však za to Austria si přispíšila
a jde teď s námi. Třicet tisíc mužů
nám pravé křídlo u Haliče kryje.
Leč nutno vyznat: co se týče něhy,
gracie, císařského vystoupení –
v tom nijak nerovná se Rakušanka
té naší Josefině. Co tu platno?
U mocných světa toho i to srdce
se řídí politikou... Máme za to
nástupce trůnu. Viděl jsem to dítě,
římského krále, hošík jako anděl,
a dary ducha, jež prý ukazuje,
slibují nejkrasší dny pro Francii.
Nu, doufejme a věřme. Jsem teď zvědav
na prvé zprávy z barbarských těch končin.
Je jisto, že zas bude spousta práce,
a to je dobře. Lidé žíti musí,
a čím víc práce, tím se lépe žije.
Továrna v chodu? V chodu. A já doufám,
že rozšířím ji. Byly objednávky
a jsou i nyní. Nutno připravit se,
na větší ještě, až to skoncujeme
s tím Ruskem nějak. Nešel byste se mnou
dnes po opeře. Jsem jaks mecenášem
dvou baletek... Nu, ve vší počestnosti...
děvčátka pěkná... Přijďte... Arci ženu
zavezte domů... Přijdu rád, vždyť víte,
že pro umění rád si zahoruji...