VLASTENCI
V.
Do Ruska!
Renard:
Což? Viděl svět to? Na Francie pokyn
se Evropa jak služka hbitě zdvihla,
by vytlačila lidi bez kultury
v asijský prostor –
Melilot:
Pro hruď patrioty
to jistě velebný a hrdý pocit!
Renard:
Lze tvrdit dnes, že slunce císařovo
v zenitu stojí. Přijdou věci jiné,
však dojista ne větší.
Melilot:
Nelze tvrdit –
vždyť císař kupí velké události
jak Titan horu na horu, a každá
je vyší prvé, každá překoná ji
a přikryje. A proto nelze tvrdit...
Renard:
Když padlo rozhodnutí války s Ruskem,
prý vtipně řekl v ministerské radě:
Eh, stará Evropa je mi už malá! –
nu, v tom je On zas celý. MyslímMyslím, nyní
že vzkřísí Polsku, neb rád koriguje
111
hřích Osudu a provinění Dějin,
pak zparceluje barbarské to Rusko
svým maršalům a generálům v úděl.
Melilot:
A plným právem. Věrolomný barbar
smluv nedodržel. Angličany pouštěl
do přístavů svých, zbrojil bez přestání –
tu nelze Francii přec klidně mlčet!
Renard:
A uvážíme-li, že vlastně od nás
svůj nátěr kulturní – neb o kultuře
přec u nich mluvit nelze – že ten nátěr
my dali jsme jim, bez nás že by jedli
snad ještě prsty jako diví Negři –
je vzpurným nevděkem, co vláda jejich
si dovolila proti vládě naší.
Melilot:
Prý vyslanec náš byl tam insultován –
Renard:
Byl v jistém smyslu. Petrohradské kruhy
ho nezvaly, ba, vdova caře Pavla
se vyslovila přímo nepřátelsky –
Melilot:
Nu, nezdařený sňatek s velkokněžnou
as u nich silně rozladiti musil.
Renard:
Však za to Austria si přispíšila
a jde teď s námi. Třicet tisíc mužů
nám pravé křídlo u Haliče kryje.
112
Melilot:
Leč nutno vyznat: co se týče něhy,
gracie, císařského vystoupení –
v tom nijak nerovná se Rakušanka
té naší Josefině.
Renard:
Co tu platno?
U mocných světa toho i to srdce
se řídí politikou... Máme za to
nástupce trůnu. Viděl jsem to dítě,
římského krále, hošík jako anděl,
a dary ducha, jež prý ukazuje,
slibují nejkrasší dny pro Francii.
Melilot:
Nu, doufejme a věřme. Jsem teď zvědav
na prvé zprávy z barbarských těch končin.
Renard:
Je jisto, že zas bude spousta práce,
a to je dobře. Lidé žíti musí,
a čím víc práce, tím se lépe žije.
Továrna v chodu?
Melilot:
V chodu. A já doufám,
že rozšířím ji. Byly objednávky
a jsou i nyní. Nutno připravit se,
na větší ještě, až to skoncujeme
s tím Ruskem nějak.
Renard:
Nešel byste se mnou
dnes po opeře. Jsem jaks mecenášem
dvou baletek... Nu, ve vší počestnosti...
113
děvčátka pěkná... Přijďte... Arci ženu
zavezte domů...
Melilot:
Přijdu rád, vždyť víte,
že pro umění rád si zahoruji...
114