Byl od Čáslavě. Musil narukovat
a dostal čáku, dostal těžkou pušku
a potom mašíroval cizí zemí
a městy, jichž lid mluvil cizí řečí,
až srazili se náhle s vojskem jiným.
Zahřměly bubny, nebe zahaleno
a zem se chvěla. Poručeno střílet,
i střílet kamsi, jak ti druzí kolem,
neb oblak dýmu zastíral jim všecko.
Pak zaječely trubky – křik na rozleh –
a z dýmu vyrazily řady jezdců –
blýskaly šavle – cizí uniformy –
a všichni na ně. Černý zlostný silák
– tu zlost mu zahlíd nějak v bělmu očí –
vzpřáh ruku – cosi zajelo mu v šíji –
tmít začlo se mu v očích rozevřených –
i padá kams a padaje si myslí:
Co mi to udělal ten černý člověk? –
a stále padá – tmou a do tmy dolů...
A tak byl zlostný! – pomyslil si ještě.
Teď tma mu vhrkla v duši, v krev i maso,
tma hustá – ztrnulá – tma těžká – tichá –