DUCHCOV
Smutno pod Horami.
Ladem leží pole,
komíny z nich rostou –
labyrint štol dole.
12
A v nich tatík robil
(mnohou strživ ránu),
v dálném městě slouží
syn císaři pánu...
Dvojbarevné šaty,
bezstarostné žití:
hudba hřmí a zbraň se
na slunci tu třpytí!
Ale v šachtách temno,
tam dech smrti vane,
zlaté slunko nikdy
v jich tmu nezaplane.
Bubny víří... Vojsko
z kasáren se strojí:
v šachtách pod Horami
všechna práce stojí.
Tisíce úst volá,
znetvořených mukou,
tisíce mozolných
zvedá se hlav, rukou.
Tisíc shaslých očí –
samé žalování!
Nuž, klid vojsko nese
do uhelných bání!
Bubny víří, víří...
Tam, kde šachty stojí,
tatík se o synka,
syn o tátu bojí...
13
Smutno pod Horami,
zkrvaveno pole,
z komínů dým stoupá,
kladiva zní dole...