GENERAL „BAJONET“.
Tak nazvaly jej děti Revoluce,
že v každé bitvě hnal se s bajonetem
v jich čele prvý na posice Prusů
a vybil z příkopů je, zásek, šancí
a bajonetem honil po Ardennách.
Šest bitev vyhrál takto. Ale v sedmé
pad v nástrahu. Sám jako lev se probil,
půl brigady však mu tam sesekaly
husarské šavle. Deset dní je tomu.
A deset dní mu leží v duši chmura.
Zná strašný výnos Výboru, jenž všechny,
kdo nepřítelem porazit se dají,
pro zbabělost a zradu před soud staví.
Jak přišel tehdy s troskou lidí svojich
a veliteli neštěstí své hlásil,
vstal komisař, jenž Konventem byl poslán,
by na armády ducha pozor dával –
vstal beze slova, odjel do Paříže.
Byl mydlářem kdys počestným a klidným
175
komisař tento, nyní republikán,
jenž všude zbabělost a zradu větří.
A general, jejž zvali Bajonetem,
se neklamal. Už komisař se vrátil
a dva s ním jiní. Přísně řekli jemu,
že zatčen je a zodpovídat má se
před soudním tribunalem Revoluce.
A Bajonet dal šavli jim a strhl
si generalské epaulety s ramen
a eskortou byl vezen do Paříže.
A věděl všecko: Jede tam, jak jeli
kdys Houchard, Custine, Westermann a jiní
a jako oni, přijde před tribunal
a jako oni, bude obžalován
a jako oni, souzen bez výslechu –
a potom zrána povezou jej károu
na náměstí, kde uřízne mu hlavu
nůž guillotiny... Houchard Custine ondy,
tak Westermann, tak on, Bajonet, nyní.
Co dělat? Vlast tak káže... Zřejmě tedy
tak býti musí...
A jel do Paříže
a klidně zíral na stromy a pole,
na vrchy v horizontu, lidi jdoucí,
jak jel by k zasloužené dovolené
176
a přemýšlel, jak baviti se bude
po všech těch strázních ardennského lesa...
177