Z DENÍKU Mlle DE T.
15.
1. září 1792.
Čtu knihu. Slove „Nebezpečné svazky“,
de Laclos psal ji. Srdce, plné lásky,
se při ní chví a tetelí a bouří
jak ptáče zastižené hrůzou bouří,
však papa také výstražně vždy jistí,
že dívka nemá takových knih čísti. –
Můj Bože, nevím, zda-li kniha jaká
svou příšerností více duši láká,
než kniha tato. Zdá se jen, že lehtá,
leč v pravdě – soudí. Na soudě je šlechta,
francouzská šlechta. Je tu vysvlečena,
je zločiny a hříchy naplněna
a ortel strašlivý se nad ní snáší –
my zahyneme – vinou předků, naší –
my zahyneme – nyní – v této bouři –
je nebe v blescích – ze země se kouří –
my zahyneme – vidím to i cítímcítím,
a přec se budem těžce loučit s žitím –
my zahyneme – viní s nevinými
jak plevel pole s klasy nazlátlými –
Maria Panno – –
93