RADA RODÍCÍMU SE SPOLKU LITERÁTŮ ČESKÝCH.
Nemožno je, milí braši,
v tyto těžké bídné dni
uvrhovat na vlast naši
novou berni národní.
Máme v době neúrodné
tak již steré podniky:
„Matici“ a domky rodné,
desky, hroby, pomníky,
kdysi kdesi vyhořelé,
sirotky a divadlo –
a teď ještě pisatelé!
Co pak Vám to napadlo!
Dále: čím je práce Vaše? –
Nechte toho raděj být!
V politice spása naše!
Mluvit, o stůl bít a klít!
Nechte psaní, zbytečností
jsou ty němé hovory:
zvolte ze své společnosti
předsedu a výbory,
mecenáši jmena ctného
podpisy pak přivěsí,
byste z místa příslušného
měli brzy koncesi
40
na cirkus tak, který zkvetat
v Čechách bude velice,
když tam budou koně letat,
lidé, psi a opice,
když tam budou všelijaké
časem pěny kuplety,
když tam budou ob den také
tančit pěkné balety
ty baletky s lící svůdnou,
s šatem řídkým, aby v ráz
politiky, šlechtu bludnou
s národem tam svedly zas –
pak vám kapsa, tlesk horečný,
žhavých tváří plný dům
svědčit budou, jak je vděčný
národ svojim geniům!
1888.
41