JAR. VRCHLICKÉMU V R. 1893.

Josef Svatopluk Machar

Můj příteli kolik dní kladu(J5f) své čelo v dla dumám přemýšlím(J5m) obraty vzlet skládám na hromadu(J5f) a stavím sloky lovím pěk rým(J5m) chci totiž vstoupit v gratulan řadu(J5f) se zvláštním solem Tebe stojným(J5m) než le čas krev bouří v skráních mých(J5m) a papír čist jak prá pad sníh(J5m) Mám myšlenek pár nechci zarati(J5f) viz třeba tu jež hlavou prochvěje(J5m) kolikrát za den nechci To přáti(J5f) k té čtyřicítce hlou zvyk to je(J5m) sám kysele se budu usmívati(J5f) vstoupne jednou v moje veřeje(J5m) host nemi to s přísma je rtoma(J5f) a nelze dít mu pán teď ne doma(J5f) Však u Tebe kam vejde svěžím krokem(J5f) pozdra pěk zlehka usedne(J5m) oddechne chvilku a svým jasným okem(J5f) se do minulých ro rozhledne(J5m) pak Ti ruku řeči klidným tokem(J5f) Ti řekne me tedy poledne(J5m) nu ješ dojdem zdrávi kam spolu(J5f) než slunce žha sklouzne s nebes do(J5f) Ne tomu hostu musím zvolat Vivat(J5f) tak na příklad to ří v skráních mých(J5m) však začnu pokojem se trochu vat(J5f) přede mnou sto řada Tvojich knih(J5m) čtu jmena s hřbe a v mlhu splývat(J5f) vidím ta slova veršů vysněných(J5m) a frá je co se mi dobrým zdálo(J5f) a knihy Tvé k tomu Je to lo(J5f) Čtyřicet let a zas čtyřicet let(J5m) Z ceho duševho vlnobi(J5f) ta slova dvě mi zbudou naposled(J5m) a člověk k nim tak div akcent (J5f) jež spoustou slov a vykrášlených vět(J5m) se přece jenom ne vysloviti(J5f) Můj příteli a ci dálka brá(J5f) že nemohu Ti ruku stisknout ani(J5f)