Sonet – epilog.
Jak člověk slušný, autor zdvořilý,
můj čtenáři, před touto zimou lednou
se loučím s tebou! (Zimu prožili
jsme již, však jsem to také popsal jednou).jednou.)
A jest-li moje verše zvířily
v tvém nitru stesk a bolesť bezprostřednou –
pak tisknu ruku ti... my platili
as stejně cenu živoření bědnou.
Však jest-li klidně’s desky jejich sklopilsklopil,
nic necítil a pranic nepochopil –
pak skloň sluch k hlasu mému věštčímu:
Jsi šťastný tvor a nevyboč z té dráhy,
plať daně, střídmě jez a spat choď záhy
a teplý oděv kup si na zimu!
48
OBSAH.
Str.
Sonet dedikační5
Sonet – prolog6
Sonet genrový7
Sonet z ciziny8
Sonet říjnový9
Sonet z literárního života českého10
Sonet o našich výtečnících11
* * *12
Sonet pro nevěstu13
Sonet z procházky14
Sonet o různé tragice15
Sonet o bílém dravci16
Sonet z vlaku17
Sonet na prastarý motiv18
Sonet z měsíční noci19
Sonet idyllický o dušičkách20
Zenonu ryt. Przesmyckému (Miriamovi)21
Sonet z Alp22
Sonet o dějinách sonetu23
Sonet v listopadu24
Sonet z vesnice25
Lvu N. Tolstému26
Sonet o chocholouši27
[49]
Sonet z listopadové půlnoci28
Sonet intimní29
Sonet – podobizna30
Sonet o západu slunce v listopadu31
* * *32
Sonet z podzimního večera33
Sonet o staré bolesti34
Sonet kosmický35
Sonet didaktický36
Sonet o slávě37
Sonet o minulosti38
Sonet – recept pro získání zvučného jména39
Sonet melancholický40
Sonet o peripetii v životě41
Sonet sarkastický42
Sonet o kulturním člověku43
Sonet pro přítele44
Sonet časový45
Sonet nihilistický46
Sonet o sobě47
Sonet – epilog48
E: tb; 2004
[50]