C. CRIVELLI: ZVĚSTOVÁNÍ PANNY
MARIE.
Veliký palác. V přízemí je síňka.
A mladá svěží její hospodyňka
v pokorné pýše klekla na klekátku,
neb slavné poselství má dostat v krátku.
Nad klekátkem pak polička se zdvihá
a na ní leží modlitební kniha,
sklenice s medem, pěkný svícen zlatý
a chleba bochník ještě nenačatý.
Nábytek v síňce čistě urovnaný
o blahobytu svědčí ctnostné panny,
a květiny, jež v okně rozkvétají,
svědectví její něžné duše dají.
To okno velmi pevné mříže chrání,
jím nyní světlý paprsk padá na ni,
mladičkou pannu. Z nebe dalekého
se táhne sem až, zlatou drahou jeho
se snáší k panně bílá holubice.
A v levo vidět prospekt do ulice
79
a ulicí jde k domu anděl bílý
s lilií v ruce, nějak opozdilý,
snad tím, že zastavil se zde a tamo
sousedek tázaje se, zda jim známo,
kde bydlí panna ta a ta. Ty řekly,
však hovor jejich byl as trochu vleklý
a zdržel posla, tak že paprsk maně
dorazil dříve, než on, k zbožné panně.
Sousedky plny zvědavosti nyní
v ulici stojí, jiné ze svých síní
k nim přibíhají, jiné, v oknech hlavy,
šlou za andělem pohled vyzvídavý:
Kam jde ten posel? Co má vyříditi?
A proč se křídla jeho sněhem svítí? – –
Jen páv tam v rohu pozlacené římsy
rozzloben, že z nich nikdo nepovšim si
ok jeho ocasu, jež krásou předčí
taková bílá létadla přec něčí –
s pohrdou točí od ulice zraky,
kde tolik zájmů vzbudí anděl taký...
80