Tak, mistře Vlachu, shodli jsme se v ceně
a ty se do práce dáš neprodleně.
A jakož námi ujednáno bylo,
takové bude tedy ono dílo:
Oltářní obraz – když má ctnostná žena
nemocí hrubou byla navštívena,
já slíbil jsem jej ku svatému Jiljí.
A věřím, záchranou že slib ten byl jí:
už druhý den se valně polepšila
a potom nemoci zlé slábla síla,
až vstala zase zdráva – chvála Bohu!
Tož slib ten splním rád a splnit mohu.
Ty k Jiljí zajdi: stranou v pravé lodi,
kde paní měšťanské k svým místům chodí,
je oltář na zdi, ráno při mši svaté
od oken dopadá tam slunce zlaté,
a tam má ten náš obraz státi. Tedy
změř rozměr si tam, aby naposledy
buď velký nebyl nebo příliš malý.
A proveď jej, by hoden byl vší chvály.
Trůn v prostřed (slíbils nešetřiti zlatem!),
Máť Boží na něm (s brokátovým šatem!)
a Spáse světa prs svůj dává právě.
Korunu drahou má na svaté hlavě
jak Rodička, tak Vykupitel dítě,
a v ní se budou svítit rozmanitě
kameny, perly, jak v té – snads ji vídal –
již Karel císař sobě dělati dal.
A Máteř budiž v líci milostivá
a očima nechť laskavě se dívá,
by zřetelno všem bylo, kdož ji vidí,
že vyslyšela prosby řádných lidí.
Na pravo od ní svatý Václav stojí,
má korouhev, jež nosívá se v boji,
šat vévody – dej záležet si, mistře –
a jak jej odít, usuď sám si bystře.
A za Václavem svatým u pokoře
já klečet budu, modlit se své hoře
a doufat, že ten dědic české země
se smiluje, a sluch svůj skloní ke mně –
ty můžeš naklonit mu hlavu stranou,
jak poslouchal by žádost odevzdanou,
již tlumočit má s přímluvou svou vroucí
pak Dítěti i Matce Všemohoucí.
Na levé straně vedle Boží Máti
Ludmila svatá v slávě své má státi,
a za světicí v prosbě ponížená
klečeti bude ctnostná moje žena.
My oba nejlepší své vezmem šaty,
já prsteny své, řetěz těžký zlatý
a žena moje hedbáv, krumplování
a čepec s kožíškem, jak slušno paní.
Dej záležet si. Nespěchej mi tuze
a neleň příliš – nejlepší je chůze,
když vytrvale jde se stejným krokem.
A budeš-li pak hotov příštím rokem
a spokojen já – uznáš s hlasným díkem,
že nejsem držgrešlí a nevděčníkem:
i na minci i notnou porcí piva
se odměním – vám Vlachům milé bývá –
a odporučím slovem přejadrným
tě konšelům měst pražských opatrným.