VOTIVNÍ OBRAZ

Josef Svatopluk Machar

VOTIVNÍ OBRAZ (1375)
Tak, mistře Vlachu, shodli jsme se v ceně a ty se do práce dáš neprodleně. A jakož námi ujednáno bylo, takové bude tedy ono dílo: Oltářní obraz – když má ctnostná žena nemocí hrubou byla navštívena, já slíbil jsem jej ku svatému Jiljí. A věřím, záchranou že slib ten byl jí: už druhý den se valně polepšila a potom nemoci zlé slábla síla, až vstala zase zdráva – chvála Bohu! Tož slib ten splním rád a splnit mohu. Ty k Jiljí zajdi: stranou v pravé lodi, kde paní měšťanské k svým místům chodí, je oltář na zdi, ráno při mši svaté od oken dopadá tam slunce zlaté, a tam má ten náš obraz státi. Tedy změř rozměr si tam, aby naposledy buď velký nebyl nebo příliš malý. A proveď jej, by hoden byl vší chvály. Trůn v prostřed (slíbils nešetřiti zlatem!), Máť Boží na něm (s brokátovým šatem!) a Spáse světa prs svůj dává právě. Korunu drahou má na svaté hlavě jak Rodička, tak Vykupitel dítě, a v ní se budou svítit rozmanitě kameny, perly, jak v té – snads ji vídal – již Karel císař sobě dělati dal. A Máteř budiž v líci milostivá a očima nechť laskavě se dívá, 36 by zřetelno všem bylo, kdož ji vidí, že vyslyšela prosby řádných lidí. Na pravo od ní svatý Václav stojí, má korouhev, jež nosívá se v boji, šat vévody – dej záležet si, mistře – a jak jej odít, usuď sám si bystře. A za Václavem svatým u pokoře já klečet budu, modlit se své hoře a doufat, že ten dědic české země se smiluje, a sluch svůj skloní ke mně – ty můžeš naklonit mu hlavu stranou, jak poslouchal by žádost odevzdanou, již tlumočit má s přímluvou svou vroucí pak Dítěti i Matce Všemohoucí. Na levé straně vedle Boží Máti Ludmila svatá v slávě své má státi, a za světicí v prosbě ponížená klečeti bude ctnostná moje žena. My oba nejlepší své vezmem šaty, já prsteny své, řetěz těžký zlatý a žena moje hedbáv, krumplování a čepec s kožíškem, jak slušno paní. Dej záležet si. Nespěchej mi tuze a neleň příliš – nejlepší je chůze, když vytrvale jde se stejným krokem. A budeš-li pak hotov příštím rokem a spokojen já – uznáš s hlasným díkem, že nejsem držgrešlí a nevděčníkem: i na minci i notnou porcí piva se odměním – vám Vlachům milé bývá – a odporučím slovem přejadrným tě konšelům měst pražských opatrným. 37

Básně v knize Pohanské plameny (in Svědomím věků 4, in Macharovy spisy, svazek 17):