U KAŠNY NA MENŠÍM STARO– MĚSTSKÉM RYNKU

U KAŠNY NA MENŠÍM STARO–
MĚSTSKÉM RYNKU
– Jak máš se, Lízo? – – Tak, tak, Salomeno. – – Nu, slyšela jsi? Bylo pověděno, že zlatníkovic Bábi vdá se přece – – Tak vida! Zrovna z horoucí má pece taková štěstí! Holku spořádanou to nepotká. Ta musí zůstat pannou a poctivý svůj věneček si sušit – – Ba, svatá pravda. Kdo by byl moh tušit, že tahle Bábi... Běhna všude známá, po každém hochu vzplanula jak sláma a nejmíň pětkrát pranýř zasloužila – – A jakého si ještě ulovila! Z Nového Města od Stříbrné lodi ten prostřední – – A ten že za ní chodí?! – Ten právě. – – Hm, a my si myslívaly, že zrovna ten je počestnosti dbalý. – – Tak, Lízo. Vidíš, jaký prospěch máme, že poctivosti své tak tuze dbáme? Že ulicí jdem, očí nepozdvihnem, všem narážkám a žertíkům se vyhnem, 24 že slušně chováme se v chrámu páně a netočíme stále hlavu k straně, kde mládencové o nás špitají si. – – Ba, Salomeno, bylo pravdou kdysi za starých časů o sedání v koutě, teď sedej si tam, nikdy nenajdou tě a sedět zůstaneš. – – Jen ať ten panic si na své Bábi nezakládá pranic, neb v pytli šídlo utajit se nedá a Bábi je už krví neposeda. – – Jak ustelou si, tak si taky lehnou. A mnou ty cizí starosti už nehnou. A slyšelas, že v Německu v dny tyto je mnoho lidu křesťanského zbito? Slovutných pánů, rytířů a hochů? – – Ach, Lízo, pánbůh nespravedliv trochu. Tam pobíjet je nechá v dálce cizí a nám tu mladost života tak mizí – – – Slyš, Salomeno, neprozraď, co povím, já záhy jisté pomoci se dovím. Je žínka čarodějná na Zderaze, jež mnohým tísním pomohla už v Praze, pojď se mnou k ní, ať pomohou nám čáry, když nebe lakotí tak svými dary. – – A čarovat zná? – – Zná a jak je hbitá! O Filipu a Jakubu prý lítá 25 na pometlu svém přímo nad Petřínem, pomáhá kravám, očaruje blínem a uhranout zná jediným už hledem. Pojď se mnou, ale ustanov si předem, kterého hocha toužíš svojím zváti. – – Já půjdu, Lízo. Ráda... Chci se vdáti... Však nevím koho... Všecko jedno je mi, když muž jen bude... Nechci ležet v zemi co panna... Urči, kdy že máme jíti... Jen brzy, Lízo... Já chci muže míti – 26