LIST BRATRA MARTINA G. SAVONAROLOVI(1485) Můj Girolamo, do Říma jsem došel,vzdal hrobům světců, jak se sluší, poctu,a blahořečil jim, že v hrobech leží,neb jejich Řím už není více Římem,ne městem božím, ale domem ďábla,Sodomou hříšnou, kterou zase vládnepohanství staré.Chtěl si všecko vědět,já píši tedy. Slzy moje tekou,že Arno náš by rozvodnil se jimi,a tekou marně. Svatý otec, papež,jak velký Turek žije s ženštinamia prelati a kardinali církvese řídí vzorem takým s hůry daným.Kardinal Borgia k dvěma stům má konía čabrak na ně zlatem vyšívanýcha síně s koberci a služebníky –kde Spasitel náš oslátko měl pouze,jež vydlužil si, pro božskou pak hlavumístečka neměl, kde by spočinula;kardinal Vincola, jenž synovcem jestrašného Sixta, o válkách sní, mečích,rod proti rodu štve, neb radost míváze řevu bitvy – jakby nenakázalpán Ježíš svému apoštolu kdysi,by meč svůj v pochvu schoval –Hrozno tohle,však hroznější, že křesťanský lid mlčí,že pekelné to hospodářství církve72za věci samozřejmé považuje,a nejen mlčí – sám se k peklu hrne.Už nečítá se Passional, nečtouživoty svatých, ale spisy hříšnépohanů starých. Doktoři tak, páni,Řím celý. V zemi svatou putovatiuž nikomu zde více nenapadá –však k místům chodí, která popisujepohanský Vergil, obhlíží je, pátrá,zda popis shoduje se... Pamatuješ,jak Padovanští našli ondy kostipohana Livia a s velkou slávouje nad portalem radnice své do zdivložili v pýše a jsou do dnes ještěhrdější ještě, než na svaté těloKristova sluhy, světce Antonína,jenž pod oltářem dómu jejich leží?Řím Padovu v tom musil předstihnouti.Hle, vyprávěli mi zde bratří mnišio čase tom, kdy bylo nalezenov Ostii městě tělo drahé mátisvatého Augustina – srovnával jsems tím, čeho jsem byl sám v dnech těchto svědkem:Na cestě appijské, jež vede z Říma,Lombardi, pátrajíce po mramorech– a v místech těch jich velmi hojně ležíod časů dávných – našli v klínu zeměkamenou truhlu. Mramorová bylaa práce umné z pohanského času.Když víko odklopili, našli tělodívčiny jakés, pohanky to dávné.Vonými mastmi bylo obaleno,jež odlouply se, jak se loupá obal73kaštanů našich. Tu se objevilata dívka, jakby byla jata spánkem,tak krásná, že ji nelze popsat slovem,a kdyby možno, ti kdož neviděli,by nevěřili. Obličej byl bledý,však bledosti té, která údělem jestjen ženám živým, z rudých retů svítilřad bílých zoubků; uši měla malé,průhledné skorem; vlas byl černý lesklý,a v zadu stočen v uzel; v dlouhých řasáchjen zpola přivřených se leskly oči,jakby ta dívka právě probuzenase zvědavostí dívala se plašena ty, kdož přerušili spaní její.A celé tělo, všechny údy bylytak živé, měké, dotkl-li ses prstem,prst zabořil se, načež hebké masozas srovnalo se. Roznesla se pověst,že Julia se zvala dívka tatoa Ciceronovou kdys byla dcerou –a Řím sem proudil, muži, ženy, děti,všech stavů, věků, všeho povolání,jak v žádný kostel, na procesí žádné.A potom přenesli ji na Kapitol,a lidstva nával tísnil se tam znovu.Malíři na prkénka malovaliobličej její, sochaři tu mělisvou hlínu, které snažili se dátitvar tahů jejich, básníci tam stália přednášeli verše k její krásea k spokojení všeho lidstva toho –tak tělo svaté Moniky se tehda,když z Ostie ji vezli, nevítalo,ba, nelze ani přirovnání činit,74jak mniši bratří mi to dosvědčují.A celý Řím v tom za jedno byl svorně,že krásnějšího na světě nic není,než tělo pohanky té. Těla knížatjak Petra tak i Pavla byla ničím,i kosti všechněch světců po všech chrámích,památky nejsvětější – všecko kleslonajednou v niveč. Pohanka se stalasvěticí Říma, modlou lidu všeho.A myslím, kdyby bylo možno najítRodičky Boží čisté svaté tělo,a našlo by se, nikdo v této chvíliby dojista byl k němu nepospíchal...Ach, teprv po dvou dnech se svatý otecrozhodl k činu – ne že by mu vadilkult pohanský, však jak prý camerlengoúsměšně pravil: Smrti hříšníkovymy nežádáme, ale aby živ byla platil... tahle mrtvá pohanka všakjen bouří živé, prospěchu z ní není –a proto byla v noci zahrabánapřed branou pincianskou.Bratře drahý,chtěls vědět, co je Řím a svatá církev.To vypsal jsem ti. Posuď sám, až přečteš.Já navrátím se záhy zase k tobě,neb věřím, že dny Sodomy té hříšnéjsou spočteny a konec její blízko.Ty zavři v modlitby své jmeno moje,by anděl znal je, Pán-li pokyne mudštít sirný oheň na ten pelech hříchůsnad dříve, než bych vyraziti mohlprach z obuvi své na zdi hradeb jeho.75