VERONICA CYBÒ
Vy zahledli jste madonnu tu štíhlou
– a byl by div, kdybyste nezahledli –
s tím leskem studeného kovu v očích
dnes v chrámu Páně? Není klášternicí,
ač zasedla si mezi jeptiškami
– vždy jako socha mezi nimi sedí –
a klášter zbožných mnišek řadu roků
je asylem, jejž opustit už nesmí.
Toť Veronica Cybò, manželka kdys
jasného Salviati-Giuliano,
a v klášteře dlí od onoho rána,
kdy svému manželu a vévodovi,
jasnému Salviati Giuliano,
jak zvyklá byla po komorné svojí
koš s prádlem čistým pánu k převleknutí
a – že byl právě Nový Rok – i přání
a raní pozdravení posílala.
– Jak, příhoda ta že vám známa není? –
Oh, rozvířila celou Florencii,
kde stala se, a jako kruhy vody,
již kámen vzrušil, rozechvěla všechno,
kam plynula – a možno klidně říci,
že málo měst je v celé Italii,
jež krvavá ta pověst nezvlnila.
Však co vím, povím hezky od začátku.
Dvé krasších lidí Florenc neviděla
nad dva ty mocné o dni jejich sňatku.
Vévoda vysok, ušlechtilých lící
a pohledu, jenž o vzácnosti rodu
a vysokého postavení svědčil,
175
a madonna v svém brokátě a skvostech
šla vedle něho výškou rovna jemu
široká v hrudi, lesklých plavých vlasů
jak božstvo luzné, hrdé, nedostupné –
my udívat se mohli tenkrát na ně.
A přece záhy proslechlo se městem,
že vévoda zvlášť nijak bedliv není
věrnosti svému manželskému loži.
Byl kupec tehdy starý blíže mostu,
Cagnacci jmenem, vdovec, který vstoupil
v manželství nové s jistou Caterinou.
Já znal ji, drobná v postavičce, lících,
rolnička smíchu. A ta Caterina
jak uďála by velmožnému pánu
pohledem prvním rozesmátých očí:
jen spatřil ji, už jakby pozbyl smyslů,
ničeho neviděl než Caterinu,
o ničem vědět nechtěl nežli o ní,
a Caterina, jenom Caterina.
A Caterina měla dobré oči
a dobře slyšela a byla smíšek
a žena mrzutého starce kupce...
Tak scházeli se. Zprvu zřídka, tajně
a potom veřejně i okázale,
ba, Caterina šperky chlubila se,
jež vévoda jí dával v sladkých chvilkách.
Madonna vévodkyně dozajista
slyšela o všem, ale celé město
přísahat mohlo, že přec neslyšela.
176
Nebylo změny v hrdých jejích lících,
nic nehnulo se v kovových těch očích,
když jela ulicí v svém pyšném voze,
jenž růžovým svým sametem se zdál být
jak stvořen za podušku krásy její,
za podušku, kam nikdy neopřela
ramena bílá, natož ovšem hlavu;
jakoby císařovnou Němců byla,
seděla zpříma, nad vše povýšená,
kdo spatřil ji, moh jedině se divit,
že koruna se neleskne z těch vlasů.
A snad by bylo mnoho vody prošlo
řečištěm Arna, mnoho němých hodin
odletlo nesouc příhody a sběhy
osudů lidských tiše do věčnosti,
kdyby se nebyl naskyt případ tento:
V den sylvestrovský jela vévodkyně
v dóm na pobožnost. Manžel její přised
a zdálo se, že provázet ji hodlá.
Však zastavit dal u starého mostu
a z vozu vystoup, beze studu vešel
před zrakem jejím jako na potupu
v dům milenky své, ženy Cagnacciho.
A od těch, kteří byli toho svědky,
jsem pozděj slyšel, že se vévodkyně
v té chvíli zachvěla, a její oči
že širým úžasem se rozevřely.
Byl v službách vévodových bravo spustlý,
muž všeho schopný, ba, syn Cagnacciho
z prvého sňatku. Toho zavolala
madonna vévodkyně večer k sobě
a mluvila s ním.
177
A jak jsem již řekl:
o Novém Roce ráno pozdravila
madonna vévodkyně pána svého,
po dívce komorné mu posílajíc
koš s čistým prádlem.
Místo prádla našel
vévoda v koši hlavu Cateriny,
tu drobnou hlavu. Byla usečena.
A od té chvíle tedy vévodkyně
dlí v klášteře. Už nejde z něho na krok.
Už nikdy nespatřila svého pána,
svůj dům, své skvosty, kočáry a sluhy.
A Florencii. Žije v ní, jak žila,
by v jeskyni kdes na ostrově pustém
a jeskyně by byla světem pro ni.
Syn Cagnacciho lapen byl a souzen
a právem útrpným mu vynuceno
doznání vraždy. Pověšen byl potom
a po tři týdny visel na výstrahu
a za trest svého odporného činu.
[178]
OBSAH
Giotto9
Vergil v klášteře11
Dante návštěvou u Giotta15
Z ulice20
Legenda odlehlé vísky21
U kašny na Menším Staroměstském rynku24
Jan XXII. v Avignoně27
Orcagna30
Votivní obraz36
Veselá příhoda v klášteře Oberndorfském38
Erb40
Náhrobek Baldassara Cossy v Baptisteriu ve
Florencii42
Fra Lippo Lippi43
Legenda o čistém panici50
Fra Angelico před papežem Mikulášem V.53
Francesco Sforza58
Papež Mikuláš V.59
C. Crivelli: Zvěstování P. Marie63
Rodiště básníkovo65
Donatello66
Messer Lorenzo il Magnifico71
List bratra Martina G. Savonarolovi72
V Perugii r. 149576
Sandro Botticelli78
Florenčan84
U Novary v červnu 151386
[179]
Lionardo da Vinci87
Benátčan92
Socha Afrodity94
Papež Julius II.95
Eheu, fugaces, Postume99
Raffael102
Sv. Sebastian107
Leo X.108
U Pavie 24. února 1525115
Don Juan118
Romance o třech rytířích a jejich lavičce121
Andrea del Sarto123
Pasquion na smrt papeže Hadriana VI.129
Clemens VII. provdává Catarinu di Medici
do Francie130
Lucrezia Borgia141
Ve Ferraře151
Večerní myšlenky Michelagniola Buonarrotiho154
Bianca Capello162
Vittoria Accoramboni168
Torquato Tasso170
Caravaggio172
Veronica Cybò175
E: tb; 2004
[180]