VERONICA CYBÒ

VERONICA CYBÒ
Vy zahledli jste madonnu tu štíhlou – a byl by div, kdybyste nezahledli – s tím leskem studeného kovu v očích dnes v chrámu Páně? Není klášternicí, ač zasedla si mezi jeptiškami – vždy jako socha mezi nimi sedí – a klášter zbožných mnišek řadu roků je asylem, jejž opustit už nesmí. Toť Veronica Cybò, manželka kdys jasného Salviati-Giuliano, a v klášteře dlí od onoho rána, kdy svému manželu a vévodovi, jasnému Salviati Giuliano, jak zvyklá byla po komorné svojí koš s prádlem čistým pánu k převleknutí a – že byl právě Nový Rok – i přání a raní pozdravení posílala. – Jak, příhoda ta že vám známa není? – Oh, rozvířila celou Florencii, kde stala se, a jako kruhy vody, již kámen vzrušil, rozechvěla všechno, kam plynula – a možno klidně říci, že málo měst je v celé Italii, jež krvavá ta pověst nezvlnila. Však co vím, povím hezky od začátku. Dvé krasších lidí Florenc neviděla nad dva ty mocné o dni jejich sňatku. Vévoda vysok, ušlechtilých lící a pohledu, jenž o vzácnosti rodu a vysokého postavení svědčil, 175 a madonna v svém brokátě a skvostech šla vedle něho výškou rovna jemu široká v hrudi, lesklých plavých vlasů jak božstvo luzné, hrdé, nedostupné – my udívat se mohli tenkrát na ně. A přece záhy proslechlo se městem, že vévoda zvlášť nijak bedliv není věrnosti svému manželskému loži. Byl kupec tehdy starý blíže mostu, Cagnacci jmenem, vdovec, který vstoupil v manželství nové s jistou Caterinou. Já znal ji, drobná v postavičce, lících, rolnička smíchu. A ta Caterina jak uďála by velmožnému pánu pohledem prvním rozesmátých očí: jen spatřil ji, už jakby pozbyl smyslů, ničeho neviděl než Caterinu, o ničem vědět nechtěl nežli o ní, a Caterina, jenom Caterina. A Caterina měla dobré oči a dobře slyšela a byla smíšek a žena mrzutého starce kupce... Tak scházeli se. Zprvu zřídka, tajně a potom veřejně i okázale, ba, Caterina šperky chlubila se, jež vévoda jí dával v sladkých chvilkách. Madonna vévodkyně dozajista slyšela o všem, ale celé město přísahat mohlo, že přec neslyšela. 176 Nebylo změny v hrdých jejích lících, nic nehnulo se v kovových těch očích, když jela ulicí v svém pyšném voze, jenž růžovým svým sametem se zdál být jak stvořen za podušku krásy její, za podušku, kam nikdy neopřela ramena bílá, natož ovšem hlavu; jakoby císařovnou Němců byla, seděla zpříma, nad vše povýšená, kdo spatřil ji, moh jedině se divit, že koruna se neleskne z těch vlasů. A snad by bylo mnoho vody prošlo řečištěm Arna, mnoho němých hodin odletlo nesouc příhody a sběhy osudů lidských tiše do věčnosti, kdyby se nebyl naskyt případ tento: V den sylvestrovský jela vévodkyně v dóm na pobožnost. Manžel její přised a zdálo se, že provázet ji hodlá. Však zastavit dal u starého mostu a z vozu vystoup, beze studu vešel před zrakem jejím jako na potupu v dům milenky své, ženy Cagnacciho. A od těch, kteří byli toho svědky, jsem pozděj slyšel, že se vévodkyně v té chvíli zachvěla, a její oči že širým úžasem se rozevřely. Byl v službách vévodových bravo spustlý, muž všeho schopný, ba, syn Cagnacciho z prvého sňatku. Toho zavolala madonna vévodkyně večer k sobě a mluvila s ním. 177 A jak jsem již řekl: o Novém Roce ráno pozdravila madonna vévodkyně pána svého, po dívce komorné mu posílajíc koš s čistým prádlem. Místo prádla našel vévoda v koši hlavu Cateriny, tu drobnou hlavu. Byla usečena. A od té chvíle tedy vévodkyně dlí v klášteře. Už nejde z něho na krok. Už nikdy nespatřila svého pána, svůj dům, své skvosty, kočáry a sluhy. A Florencii. Žije v ní, jak žila, by v jeskyni kdes na ostrově pustém a jeskyně by byla světem pro ni. Syn Cagnacciho lapen byl a souzen a právem útrpným mu vynuceno doznání vraždy. Pověšen byl potom a po tři týdny visel na výstrahu a za trest svého odporného činu. [178] OBSAH Giotto9 Vergil v klášteře11 Dante návštěvou u Giotta15 Z ulice20 Legenda odlehlé vísky21 U kašny na Menším Staroměstském rynku24 Jan XXII. v Avignoně27 Orcagna30 Votivní obraz36 Veselá příhoda v klášteře Oberndorfském38 Erb40 Náhrobek Baldassara Cossy v Baptisteriu ve Florencii42 Fra Lippo Lippi43 Legenda o čistém panici50 Fra Angelico před papežem Mikulášem V.53 Francesco Sforza58 Papež Mikuláš V.59 C. Crivelli: Zvěstování P. Marie63 Rodiště básníkovo65 Donatello66 Messer Lorenzo il Magnifico71 List bratra Martina G. Savonarolovi72 V Perugii r. 149576 Sandro Botticelli78 Florenčan84 U Novary v červnu 151386 [179] Lionardo da Vinci87 Benátčan92 Socha Afrodity94 Papež Julius II.95 Eheu, fugaces, Postume99 Raffael102 Sv. Sebastian107 Leo X.108 U Pavie 24. února 1525115 Don Juan118 Romance o třech rytířích a jejich lavičce121 Andrea del Sarto123 Pasquion na smrt papeže Hadriana VI.129 Clemens VII. provdává Catarinu di Medici do Francie130 Lucrezia Borgia141 Ve Ferraře151 Večerní myšlenky Michelagniola Buonarrotiho154 Bianca Capello162 Vittoria Accoramboni168 Torquato Tasso170 Caravaggio172 Veronica Cybò175
E: tb; 2004 [180]