Jdeme tmavou pouští.

František Cajthaml-Liberté

Jdeme tmavou pouští.
Jdeme tmavou pouští, v dáli slabě svítá – a kolik nás padne, nikdo nepočítá. Nikdo nechce slyšet naše vzdechy bolné, nikdo nás neučil zpívat písně volné. Vyrostli jsme bídně pod dutkami pána – dlaň mozolů plná, záda od ran zdrána. Krve málo máme, ještě nám ji berou, křivdu nést musíme, křivdu tisícerou. Jdeme tmavou pouští a hledáme světlo, pod jehož paprsky žití by rozkvetlo. Chcem svět zdravit, kde jsou všichni lidé bratří a všem náleží vše, na co oko patří. Jdeme tmavou pouští, pouť se k skonu chýlí – jdeme ruku v ruce a dojdeme k cíli.