*** Tak přivři oči; zář jich, jež se třese,

Otakar Auředníček

***

Tak přivři oči; zář jich, jež se třese, Tak přivři oči; zář jich, jež se třese,
mé stiší srdce, které krvácí, mých veršů sbor se ku ňadrům tvým snese, jak ke chrámu když sednou žebráci. Noc vlasů svých mi rozpusť kolem skrání, ať hvězdy písní vzplanou v duše pláni. Zář měsíce v tvém divném oku hoří a vábí náměsíčnou duši mou, nad skvosty očí těch má duše noří se jako lakomec nad hřivnou svou. Nech rtů mých růže kvést’ v tvých ňader sněhu; na vlnách jich pro sny mé není břehu... Tys v srdce číš mi víno písní vlila, kdy na poušti jsem v bezvědomí kles’, cisterna rtů tvých pak mne napojila, jak oasa tvůj zjev se v poušť mou vznes’. A teď ti dávám víno zpěvu svého, ty kapky krve srdce spaseného.

Kniha Verše (1889)
Autor Otakar Auředníček