Znám ženu...

František Cajthaml-Liberté

Znám ženu...
Znám ženu, tichou ovečku, se tváří ustaranou. Má oči stále zarudlé, ač pláče jenom stranou. Je z jitra první na nohou a poslední jde spáti, velikou živí rodinu a musí se jí báti! 7 Má dlaně samé mozoly a tělo hadry kryjí, nezdárným dětem všechno dá – a za to na ni plijí. Všude ji výsměch provází, soucitu nikde není. – Ó, Práce, matko pečlivá, kdy vstaneš z ponížení?