Sirotci horníka.

František Cajthaml-Liberté

Sirotci horníka.
Kam děti, kam jdete – třeskutý mráz spálí vás jak ranní kvítí? Cesty jsou zaváty a psí je čas – a noc se dlouhá vstříc řítí! Kde máte tatíčka, matičku svou, kam plaché skloníte hlavy? Před vámi pustina, za vámi jsou strhané mosty a splavy! Za větrem choulí se ptáče i pes – a kde vy své máte lože? Kdo z něho vyrval vás a sem zanes‘ jak jehně pod ostří nože? Tak ptám se (sám poutník bloudící jsem) a očka jich zaplakala: „Matičku starosti sklátily v zem, tatíčka nám šachta vzala!“