Blázinec.

František Cajthaml-Liberté

Blázinec.
Kdes v jedné zemi daleké (v níž slunce vstává pozdě), se zdvihá velký bílý dům v hlubokém lesním hvozdě. Na dva je díly rozděienrozdělen ba, zdá se býti klecí. Však mimo tváří člověčích tam jiných není věcí. Díl horní vždy se tancem chví, smích umlká v něm stěží, na dolním ticho hřbitova a tíha smutku leží. Je blázinec to světový, v němž lidstvo věky šílí: tam jedni stále hodují a druzí tiše kvílí. 41