MEZI SVATÝMI PANNAMI.

Josef Svatopluk Machar

Svatohorská vambeřické psala: Stotisíckrát pozdravuji tebe, vinšuji ti všechno dobré s nebe, jsem zdráva, pánu bohu chvála. Jak pak u vás v tomhle létě bylo? Měli jste tam také velké deště? U nás v neděle a svátky lilo a k tomu to krupobití ještě! Zničil ti tu ovoce i pole v čtvrt hodince příval kroupový, je všechno jako v říjnu holé, co tu budou dělat, bůh to ! Hodný, dobrý je ten český lid! Navzdor těmto ranám přicházejí ke mně požalovat, poprosit, hlavy se jim z všech těch útrap chvějí, oni však na těšitelku svou, panenku svou, nezapomenou! Ba, i dárky ještě přinášejí! Jestli pak také jazyky do tebe se dali kritiky? Rýpají ti, kdož to jakživ viděl, že prý to a onoklackové, našinec jen aby se styděl opakovat řeči takové že prý modly jsme jen, hloupost lidí jen prý cosi vyššího v nás vidí nu, tak vidíš, závistníci lití nám nepřejou kus živobytí! Ještě dobře, že těch jazyků zloba jde po velkém žebříku: mysli si, že lezou do výše, cloumat chtějí pána Ježíše, bohu otci upírají místo slovem, není nic před nimi jisto; mužem býti spokojeny dosti, že jsme aspoň v této společnosti! Slyšelas o z Mariazell? Panečku, ta zpejchla velice! Našinec aby se před kácel, nafoukla se jako pávice staroboleslavská prý psala, po zdraví se slušně vyptávala, myslíš, že odpovědi dala? Holenku, teď zpejchla panna Manda pro tu zpověď pana Ferdinanda! (Snad čteš také ňáké noviny? jsem dřív proPolitičkubyla, teď páteři řekli z krajiny, abychNárodnísi předplatila, o zpovědi jsem našla tam, mysli si, docela telegram!) Že se zpovídal tam, jaký div? Kdyby trochu vzdělání jen měla, znala by, že tak bylo dřív, pak by ovšem founět nemusela! Ferdinandi vždy tam chodili, když je hříchy tuze tížily! Však my, řekněm, nejsme ledajaké, známeť my se s velkým panstvem také! Útrpny však buďme k cizím chybám, jakož láska boží přeútrpná nechť na chyby naše popatří! Pozdravuji a vřele líbám, Svatá Hora, třicátého srpna, roku tisíc devět set a tři. Ještě slůvko. Ignácia Otce psala jsem ti o něm dřív snad? Je to ten, jenž doved přehluboce poutníky k slzám rozebrat toho stihl pánbů obtíží: tak mu začlo svědčit jídlo, pití, že ti stloustl skoro na díži, jež nemůže místa pozměniti. Žádný schůdek není pro něj možný, žádná židle, žádná kazatelna vše by rozbil a se zabil zcela, vidíš, co dar boží v lidech dělá! – teď v své jizbě leží Otec zbožný, slova jeho tklivá, spasitelná neuslyší nebohý náš lid, si přijde ke mně zatesknit! Každý kříž však od boha je slán, pochválen buď za něj Kristus pán.

Patří do shluku

kritik, napsat, autor, psát, čtenář, verš, honorář, přečíst, literát, nakladatel

305. báseň z celkových 821

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEDIVÉ DNI. (Jaroslav Goll)
  2. Prosba. (Josef Wenzig)
  3. Ona předc se točí! (Jaroslav Martinec)
  4. RUKOPIS. (Josef Merhaut)
  5. None (Otakar Červinka)
  6. STAŘEČEK A STAŘENKA (Josef Holý)
  7. Mezi zn. 106. a 107. Letní čas byl, větřík vůně dýchal, (Jan Kollár)
  8. JEGLIĆ BISKUP. (Jan Opolský)
  9. To všecko pro vlasť... (Růžena Jesenská)
  10. STOLEČKU, PROSTŘI SE! (Petr Křička)