RUKOPIS.

Josef Merhaut

Za městem v polích – ó, štěstí mám! –: potkal jsem v slunci dvě žačky Vaše; plavé a růžové; že „chodí k Vám“, řekly mi plaše. Bláhové touhy ovál mě dech – tak plný žáru a jarních míz: Bože, tak shlédnout v jich sešitech Váš rukopis! Co je mi po něm? – Ó, dítě mé, tak Vašeho písma poznat rysy, a číst v jeho liniích, dýchat v ně, jak v mládí kdysi... Ale je podzim! – A suchý list, když spad’ mi pak na hlavu v černém hvozdě, rukopis osudu moh’ jsem číst: Marno je! Pozdě! Ó, býti tak jaro! – V boj pro Vás bych šel se světem celým... Být jaro jako kdys! – – A denně bych vítal a denně bych zřel Váš rukopis – –

Patří do shluku

kritik, napsat, autor, psát, čtenář, verš, honorář, přečíst, literát, nakladatel

161. báseň z celkových 821

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEDIVÉ DNI. (Jaroslav Goll)
  2. Sonet-prolog. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Prosba. (Josef Wenzig)
  4. Píseň básníkova. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. II. Slunko je venku i v síni, (Adolf Heyduk)
  6. STOLEČKU, PROSTŘI SE! (Petr Křička)
  7. Kniha (Antonín Klášterský)
  8. Mezi zn. 106. a 107. Letní čas byl, větřík vůně dýchal, (Jan Kollár)
  9. ZTRACENÉ ILLUSE. (Viktor Dyk)
  10. U BÁSNÍKOVY MATKY. (Antonín Klášterský)