JEDNA Z HOŘEJŠÍCH DESÍTI TISÍC

Josef Svatopluk Machar

JEDNA Z HOŘEJŠÍCH DESÍTI TISÍC
Je dívkou. Knížka poesií o jaru, květech, blankytu, místy se při ní slzy lijí, neb verše ty jdou do citů. V nich cudná láska skrytě plaje jak rosa v nitru narcisku v blankytný hedváb vázána je a zlacenou má ořízku. 57 Je ženou. Roman dějem skvostný moh by být napsán v Paříži. Na lících úsměv bezstarostný, a duši pranic netíží. Tak příjemné kams všecko letí a jenom smysly oři jsou – bar, milenec a muž i děti a celý život jest jen hrou. A stárne. Počestná to kniha a tlustá kniha modlící, do nebe obsah duši zdvihá, má srdce, kříž a kotvici. A knížky cudných poesií jí vyrůstají na blízku, blankytné vazby je zas kryjí a zlatou mají ořízku.