„Báseň hrdinská“? Nu teda. Ať jim pěkně zní,
že v posteli neumřeli, jak ti ostatní,
že se náhodou tak k tomu také nachomýtli,
kde sta obyčejných lidí rvavé vlny chytly.
Když v továrně pod řemeny dělník krvácí,
když otravný plyn havíře v šachtách utrácí,
toť nanejvýš pro lokálku drobná novina,
trefí-li to pátera však – už je hrdina!
Ostatně i páterům těm nutno výtku dát,
že provedli i tou smrtí pustý plagiát:
„V přenáramném vlnobití mořském
troskoce se loď. Lid vznešenější
utíká se v člun. – Kde náš Alfonso? –
volají – kde otec náš duchovní?
– S bohem plujte, přátelé vy drazí,
s bohem, bratře, ujče! – s paluby dí on –
vaše povinnost se končí, má nastává. –
I spěchá na rychlost v dolní prostory
těšit nebohé své v zápasu smrtelném;
zpovídá je, – – – – – – – – – – – – –
– – – – – – – – – – – – až s nimi tone.“
Psal to Herder, evangelík, Čelakovský náš
přeložil tu historii, z čítanek ji znáš,
nevadilo Dostálovi – je to potvora! –
že ti tři tam zplagovali scenu z pastora,
prostředek tu posvěcuje účel přeznámý,
báseň hrdinská zní jako buben reklamy.