POŤOUCHLÁ HISTORIE
Do své knihy „Království boží na zemi“ zařadil páter K. Dostál Lutinov výstřižek z novin z r. 1898. Výstřižek ten, pokřtěný „Báseň hrdinská“, zní:
86
„Tři kněží, kteří při zahynutí francouzské lodě Bourgogne rozhřešení udělovali, byli tři francouzští Dominikáni z kláštera novoyorkského; P. Florisoone, převor, P. Merlin, profesor a P. Baumann. Všichni tři zahynuli, plníce svůj úřad kněžský.“
K čemuž poznamenávám já:
„Báseň hrdinská“? Nu teda. Ať jim pěkně zní,
že v posteli neumřeli, jak ti ostatní,
že se náhodou tak k tomu také nachomýtli,
kde sta obyčejných lidí rvavé vlny chytly.
Když v továrně pod řemeny dělník krvácí,
když otravný plyn havíře v šachtách utrácí,
toť nanejvýš pro lokálku drobná novina,
trefí-li to pátera však – už je hrdina!
Ostatně i páterům těm nutno výtku dát,
že provedli i tou smrtí pustý plagiát:
„V přenáramném vlnobití mořském
troskoce se loď. Lid vznešenější
utíká se v člun. – Kde náš Alfonso? –
volají – kde otec náš duchovní?
– S bohem plujte, přátelé vy drazí,
s bohem, bratře, ujče! – s paluby dí on –
vaše povinnost se končí, má nastává. –
I spěchá na rychlost v dolní prostory
těšit nebohé své v zápasu smrtelném;
zpovídá je, – – – – – – – – – – – – –
– – – – – – – – – – – – až s nimi tone.“
Psal to Herder, evangelík, Čelakovský náš
přeložil tu historii, z čítanek ji znáš,
87
nevadilo Dostálovi – je to potvora! –
že ti tři tam zplagovali scenu z pastora,
prostředek tu posvěcuje účel přeznámý,
báseň hrdinská zní jako buben reklamy.