MYTHOLOGICKÉ PROBLEMY*
I.
Zeus ještě dřel se: nebyla to líná
generace bohů – aspoň v chvíli jistou,
ale ten náš pánbů, i když chtěl mít syna,
dal si udělat jej ptákem – prokuristou.
II.
„Nebudeš mít bohů jiných mimo mne!“
Dojemné!
Chtěl se saprment všech saprmentů
zbavit předem všechněch konkurentů?
Z interpelace poslance Tomáška a soudr. podané na ministra spravedlnosti a čtěné v poslanecké sněmovně 15. dubna 1910.
MASOPUSTNÍ ÚTEREK
Z mladočeského klubu. (Úřední zpráva. ) Ve schůzi, konané v neděli dne 15. února u „Choděry“ přednášel poslanec dr. Kramář „O Bosně a Kallayovi na
* V Rakousku zabaveny.
94
základě spisu dra Em. Dyka“. Přednáška byla sledována se živým účastenstvím a na návrh přítomného dra Rezka byla po přednášce uspořádána sbírka, jež má býti počátkem fondu na zřízení pomníku „velkému civilisatorovi Balkánu“, (jak jej dr. Kramář nazval), Benj. Kallayovi.
*
Z Říma 15. února. (Zvl. telegr. „Čecha“.) Významným způsobem všimnul si Řím vnitřních záležitostí a poměrů českých. V srdci Sv. Otce má sice český národ své pevné místo vedle všech národů katolických, ale takovou formou, jako nyní, nebyl dán této lásce Sv. Otce průchod již snad od dob Svatoplukových. Ve slavném sezení za asistence všech ve svatém městě dlících kardinalů vzpomněl Sv. Otec těžkých bojů, jaké bylo českým katolíkům v minulém letě podniknouti za svatou víru a jazyk českých patronů proti zaprodaným bludařům a ráčil milostivě na důkaz své blahovolnosti uděliti: Poslanci za město Tábor, dru Karlu Kramářovi, kříž Řádu Božího Hrobu, filosofu a historikovi (?) Matěji Čapkovi řád Spasitelův; členu redakce Nár. Listů Karlu Rohanovi*papežské požehnání s politováním, že dosud neprovedl důsledků svých pozorování a nepřestoupil k Svaté Katolické Církvi. Svatý Otec chová však naději, že se tak stane co nejdříve a chce svými modlit-
* Vidno, že se v Římě spletli trochu v charakterech vyznamenaných pánů. Ostatně spletli se i v důležitějších případech, což duchu a směru Říma nevadí.
95
bami u Syna Božího a Panny Marie se přimlouvati. – Čech dodává: Podávajíce co nejstručněji radostný tento telegram, slibujeme, že co nejdříve přineseme obšírněji ocenění tohoto dobrodiní Sv. Otce českému národu. Dnes podotýkáme jen, že politika česká a osud národa zdá se spočívati na Hoře Nebo, odkudž již jasně jeví se země zaslíbená. Nikde jinde než v Římě je naše spása a nikdo jiný než sv. Otec svou neomylnou rozvahou ukazuje cestu, kudy národ dojde k splnění svých cílů.
*
Pocta. Mariánské kongregace věnovaly dru Podlipnému jako „věrnému ctiteli Matičky Boží“ překrásný růženec, vyřezávaný ze dřeva pravých libanonských cedrů. Dr. Podlipný prohlásil pohnutě deputaci, že je mu tento drahocený dar náhradou za všecky ústrky, jichž si v poslední době dobyl (?) a že jej s pýchou bude nositi na svém hrdle. Jedna z dam dojata odpověděla, že přáním každé české ženy musí býti, aby se na tom hrdle zaskvěl i primátorský řetěz vedle růžence, což „ctitele Matičky Boží“ dojalo ještě víc. Deputace odešla v povznesené náladě.
*
Konečně velký čin České Akademie. Koupě velkostatku Býchor houslistou Kubelíkem měla neočekávanou dohru v sezení České Akademie. Řekněme hned: dohru šťastnou a plodnou. President Akademie p. Hlávka prohlásil za bouřlivého potlesku všech shromážděných členů, že od nyněj-
96
ška každému potřebnému literátu a pracovníku na poli vědy, který se o podporu Akademie ucházeti bude, chce bezplatně zapůjčiti na delší dobu svým nákladem pořízené – housle.
*
Zpráva literární. Pan J. R. Vilímek tiskne novou sbírku básní F. S. Procházky: „Týnské písničky“. O neobyčejné ceně této knihy svědčí, že ji musí nakladatel tisknout hned v pěti vydáních. Jak se dovídáme, připravuje týž autor knihu „Vyšehradských písniček“ a chce napsati „Vinohradské“ a potom i „Letenské písničky“; přáli bychom si, aby nezapomněli na Holešovice-Bubna, jakož i na Vršovice-Michle a čtvrti ostatní – naše caput regni zazáří v jeho poesii skvost, jakým se nemůže honositi žádné jiné město na světě.