J. ZEYEROVI

Josef Svatopluk Machar

J. ZEYEROVI
Tak ještě jednou já chtěl se dát chytit a chtěl jsem srdce tvé slyšet a cítit – však marně, žití tep nebije tam a jako dřív vždy, zas utíkám. A na vždy a s klidem. To není můj hřích, že nemoh jsem sklonit se ve chrámech tvých, v barokních chrámech, jež cetkami svítí, jak si je zdobil Řím a Jesuiti. Vše je tak prolháno u tebe, vše: Kadidlo, varhany, zpívaná mše. – Dál mužů bez mužství těchou buď jen, přezralých panen a neplodných žen! 121