SVÉMU ŠMOKOVI*

Josef Svatopluk Machar

SVÉMU ŠMOKOVI*
Hoj, pane Čapku, kýž tě koza! Tvůj verš je lepší než tvá prosa, jsou obraty v něm, je v něm verva na hlavu šlápnutého červa – a přec je naskrz zbytečný! Vždyť sám tě, hochu výtečný, rvu, táhnu, vleku drahný čas za sluchy, kštici na Parnas! Tož vlastní bujné touhy krotiž, ať zbytečně se nezapotíš, mně svěř se; uvaž ambice na pevného „ne“ řetízku a pomni každé hodiny té Straby svojí rodiny, jež řekla moudře velice: Jen hubu zavři, Matýsku!“** * Věnoval mi v jednom odpoledníku „Národních Listů“ celé tři sloupce veršů. Čapek, rozumí se Matěj. ** Cituje sám výrok ten oné zajisté velmi moudré ženy v článku, věnovaném – k padesátým narozeninám Vrchlického! 129