XV. POVZBUZENÍ MLADÉMU BÁSNÍKOVI

XV.
POVZBUZENÍ MLADÉMU BÁSNÍKOVI
Plá nebe blesky, děs chví zemí, leč žába sní v svém potoce – ah, veršů knížku poslal jste mi, už třetí v tomto půlroce. Je pravda, jen as patnáct čísel, v čtvrt hodince lze přečíst to, však stačí, by byl člověk kysel, ba, rozdivočen na čisto – Je čas, kdy urážkou je doby, když pouze „já“ se vysloví – čas, mlčet člověka že zdobí a nicka jen se vypoví – čas, že se obavami tají dech v hrudi těžce sevřené – že nedočkavě pozírají do mraků oči zjitřené – že žijeme a nežijeme, sil plni a zas znaveni – a vy ty verše hluchoněmé mi posíláte v stavení! A chcete znát, co soudem mojím a žádáte rad k cestě té – i kdybych hřměl: ne – já se bojím, že přec jen básnit budete – – – 30 Mladíku český, co vám říci? Čas, papír utraceny jsou – dát pachatele na lavici a pětadvacet lískovkou! 1. května 1915.
31