XXV. PŘED ZAHALENÝMI ZÍTŘKY

Josef Svatopluk Machar

XXV.
PŘED ZAHALENÝMI ZÍTŘKY

Já nestaral se o to, co se stane... Své já jsem svěřil tobě, Osude, a věci naše – byly vždy tak plané, já věřil, že už jinak nebude. Teď mnoho zvrátilo se... Člověk čeká, až srdce slyší v hrudi hlasně bít. Teď chtěl by vidět k předu, do daleka, by znal – zda stojí za to ještě žít... 1916.
42