XXVII. SVATODUŠNÍ

XXVII.
SVATODUŠNÍ
Let řadu zbraně vyráběla ta pošetilá Evropa – teď vráží do svého je těla, hoj hurrah – po nás potopa! Je ironický Osud tady, jenž sleduje ji s úsměškem a sbírá, řadí předpoklady k dnům, které přijdou za dneškem. Kdo silen, bije na vše strany, kdo sláb, ten musí býti bit, jsou staré pravdy rozmetány je rozbit dávné víry štít, šat kulturní je sedrán s všeho a Lidství zbito v krvi je – dnes podle pudu předvěkého zde řádí člověk – bestie! Ty srdce v evropejském těle tak troufalé v své malosti: sta let jsi bilo osaměle a chvělo se vždy úzkostí – teď rušný tep tvůj člověk slyší, ty srdce drahé uštvané, a k Osudu tam šeptá k výši, ať jemu se nic nestane! 1916.
44