XXXVIII.
PŘÍPITEK G. HABERMANOVI
Buď apoštol – buď církevník.
Buď světlonoš, jenž svatý oheň
své duše nese do mlh, do tmy
a rozžíhá jej v duších jiných
a dějinnými povinnostmi
jsa nesen, pálí haraburdí,
jež věkové zde zapomněli –
či farář, tukem požehnaný,
jenž silen v tajích dogmatiky
i v sofismatech svatých otců,
jde robotníkům kázat vodu
i úctu k pánům bohem daným
a zkrotiv takto duše jejich
po panských schodech stoupá v salon
mne ruce, ohýbá se, září
a hoduje a víno pije –
Náš dvojbarevný prapor šlehal
nad mládím Tvým jen rudou barvou,
leč Ty jsi věděl, že ta rudá
je pouze polovicí jeho
a bílé čisté druhé půle
jsi neodtrh a neodvrhl.
Byls biřmován též Karlem Marxem,
leč bez úhony na své krvi –
té nikdy v sobě neumlčels,
té nezapřels a neodbarvils.
Jsi člověk volný, svobody Ti
je potřebí jak světla, vzduchu,
59
sám čeho ždáš, chceš dáti jiným:
z tmy vedeš duše bědných k světlu,
chomouty snímáš ujařmeným,
dům stavíš národního bytí
a lidství budoucího chrám –
Nu, neprotestuj, neodmítej
a nerdi se – jsou chvíle v žití,
kdy básník musí vysloviti,
co leta cítil. Končím už.
Ten pohár vznáším na Tvé zdraví
a všech nás příští! Vítej! Vítej!
Ty jdeš v ně se stříbrem své hlavy,
Čech, člověk světla, čestný muž!
1917.
60