LIX.
PÍSEŇ O POČESTNÉM PTÁKU
Je to pták prazvláštní
ten lysý sup,
nelze říct, že by snad
pěstoval lup,
že by krad, podváděl,
a ničil žití,
tak že by zoolog
moh na něj jíti
s cedulkou, že je to
dravec a vrah –
ne, sup je poctivec,
a slušný brach.
V té lysé hlavičce
je zraků dvé,
ty bystře pátrají,
co tam, co zde:
– sup je vždy rozšafný,
ví, oč je dbáti,
že život nemá se
nikomu bráti –
jen co je mrtvolou,
toť jeho jest,
sup, to je poctivec
a má svou čest.
Vlk, liška – raubíři
otrlí jsou,
na vraždy, loupeže
106
bezectně jdou,
slepice, jehňata,
zajíci, laně –
nešetří ničeho,
stále jdou na ně,
postrachem lesů jsou,
a hrůzou vsí,
stále jim v patách jsou
žandarmi – psi.
Jak něžné svědomí
má tenhle sup,
krví si nesmáčí
svůj čistý chrup,
z mrtvol jen stačí mu
drobty i kusy –
jsouť doby stísněné
a žít se musí,
tož se vždy dostaví
poctivý host,
pustí-li velmoži
ňákou tu kost.
Občané, obraťte
sem pilný zor:
hle, zde je rozšafník,
hle, zde je vzor,
vy duše poctivé,
vy demokrati,
za tímto příkladem
nutno se bráti
bez úhon v životě,
zločinů číst,
před mocí žandarmů
bezpečen, jist.
107