LX.
NALÉHAVÁ STÁTNÍ NEZBYTNOST
Byť statisíce poplatníků lálo –
já tvrdím: máme ministerstev málo.
Je třeba úřadu tu – věční bozi,
když pomyslí se, co z té nedby hrozí
a co vše už se mohlo přihoditi!
Je třeba úřadu, kde nutno bdíti,
by úterek šel za pondělkem vždycky
a po něm středa přišla methodicky,
pak ovšem čtvrtek následoval po ní,
jejž potom arci pátek vždycky honí,
pak pozor na sobotu, na neděli,
by obě na svá místa řádně spěly –
což část je prvá v celé kompetenci.
Část druhá? Prosím. Kdyby po červenci
hned leden skočil? Kdyby místo máje
listopad vtrhl v žírné naše kraje?
Pomysl hrůzný! Slovem: na měsíce
též nutno pozor dát a snad i více
než na dny. Aby byly ochráněny
příroda, člověk potrhlé té změny.
Sic nestaly se doposud v tom chyby,
leč, panečkové, řekněm: kdyby, kdyby...
A když i svět si netečnosti zvyká,
pak musí bdíti naše republika!
Tož úřad na to, dobře vybavený.
V čele mu stojí jeden představený
108
v hodnosti druhé třídy; z koalice
pět místopředsedů – nic prosím více –
v hodnosti třídy třetí vybere se;
a zásada jak koaliční nese
i síly další se dle klíče volí.
Pak palác najít, nesmí býti holý
leč zařízen – vždyť zásada už je tu,
že nutno ve všem imponovat světu.
Aut – přirozeně – šest má k disposici,
předseda jedno, pět pak zástupníci.
Je zřejmo: má-li jít ta práce čerstvo,
je nejlíp zřídit nové ministerstvo
„kontroly časů“. Stát náš ať v tom začne
a zbaví svět té nejistoty mračné,
než dostaví se strašné nesnáze.
Což slavné Pětce dávám k úvaze.
109