LXX. FRAGMENT

Josef Svatopluk Machar

LXX.
FRAGMENT

Jsou bezútěšny všechny dnešky naše a nikde ani potuchy, že budou ty zítřky lepší. Sraženi jsme s výše, kam vynes dvacátý nás osmý říjen, ode dne ke dni se tak potácíme bez záře v očích, s vypálenou duší a díváme se netečně a tupě na pochod dnů. Z nich každý spěchá s rakví jak nosič mrtvol k večernímu šeru a slzet bychom musili, leč zdroje slz také vyschly. Odnášejí dny ty sny, iluse a naděje a touhy, jak pobíhají ještě domovinou a jak je právě zbili lovci čilí. Jsou bezútěšny dnešky, pusty zítřky a bez útěchy, pust je ten náš život. – 125