LXXIII. ŽÍT NEVÍROU

Josef Svatopluk Machar

LXXIII.
ŽÍT NEVÍROU

Žít nevírou, když zabili tvou víru svět, ženy, přátelé – též něco značí a silné duši docela i stačí pro styky se světem. Vždyť v pestrém víru tu kolotají kolem masky známé a každá buď že mimovolně klame, či vědomě lže. Vždyť tu egoistou je každý člověk. Každý v chvíli jistou k poznání dojde, že je naposledy a všude sám. Ne tedy nenávidět, jen zavřít se jak hlemýžděk ten bledýbledý, ničeho nečekat – nic nezklame tě, jdeš s chladnou hlavou po bláznivém světě a před sebou sám nemusíš se stydět. 132