LXXXI. TAK, REPUBLIKO

Josef Svatopluk Machar

LXXXI.
TAK, REPUBLIKO

Tak republiko volila jsi. Jak vidět, z hlasitého pění jest u všech stran a u všech lidí z výsledků velké spokojení. Ty budeš mít teď svatý pokoj z něhož tě nikdo nevyruší; když časem zaslechneš své jmeno, nech klidně jít je mimo uši. I slyšíš–li „zdar republiky“ – ať nezbláhoví snad tvé nitro, toť jak když potkají se lidé a řeknou sobě dobré jitro. Nejlépe bylo by tak usnout. Hle, mohou zdát se pěkní snové a prospat dá se řada roků – než budou zase volby nové. 146