XCVII. MEZI DOBRÝMI

Josef Svatopluk Machar

XCVII.
MEZI DOBRÝMI

I to se stává: člověk s dobrou vůlí u tebe sedí, rozmlouváte spolu o tíži doby – ty se bojíš ohně a pojistku bys chtěl mít pro stodolu, kam žeň je svezena. On sotva půli tvých obav vyslech, začne vykládati, že dlažba města ve špatném je stavu a při chůzi že třeba pozor dáti. Ty ku chorobám přejdeš, jimiž stoná národní organismus v plné míře – on lidové ti ornamenty chválí, jak malují se nyní na vějíře. A debata tak dál se snuje ona, jak hlušci dva by spolu rozprávěli. Tak dva hovoří. A tak debatuje i v lepší části vlastně národ celý. 167