X. V parlamentě.

X.
V parlamentě.
– – pamatuji, kterak tatík tenkrát z města přišel, je mi, jak bych dnes ten jeho radostný hlas slyšel: „Juchej, matko, pomodli se, poskočte si, kluci, budeme si vládnout sami, máme konstituci! – Kéž bych moh’ tak jenom dědka vyhrabat dnes z hrobu – Aspoň, kluci, uvidíte vy tu lepší dobu!.... “ Zaslzel a smál se při tom, čapkou k stropu mával, přísného jsem v tomhle taťku ani nepoznával – – Transkripce jedné strany ze staré naivní rodinné kroniky.
Poslanecká sněmovna. Temněhnědé lavice zejí prázdnotou. Několik poslanců popochází kolem nich. Tvoří se malé skupiny kol ministrů. Sněmovní sluhové v livrejích plouží se sem a tam. Jeden mladší poslanec stoupá k předsednickému stolu a disputuje po tichu s předsedou.
Předseda. – Nechte toho. Je to marné. A pak řeč ta jistě vzbudila by rozhořčení na nejvyšším místě. 47 Poslanec. Excellencí, na tu věc však nutno poukázat, je to moment, kde se pravdě nesmí ústa vázat. Předseda. Jak jste naivní, příteli můj. Tak co chcete s křikem? „Vázat ústa“ – jste jak poet. To jste politikem? pokazíte straně naší jenom reputaci – vrhněte se raděj moudře na reelní práci, jest jí tolik, že se neví, kam se dříve vrtnout – Poslanec. Svatá pravda, Excellencí. Tož mě račte škrtnout. ___________ Ministr k vůdci jedné větší strany. Ujednáno. Klub váš tedy bude pro položku – ale se své strany, myslím, slevíte mi trošku. Tedy presidenta soudu a dva dvorní rady – za to koupil bych i ďábla s čerty dohromady. Vůdce jedné větší strany. Excellencí, není možno. Nelze povoliti, jinak se nám doma střecha nade hlavou sřítí, lid je všudy nespokojen, položka ta bude jako olej pršet zhoubně v uhlí žhavě rudé. Je zde třeba něčím stišit žár ten sálající – přidejte jen ministra nám, jak to v proposici. 48 Ministr. Chudák národ! Jak pak dlouho bude trápen hlady? Tedy: president, ministr a dva dvorní rady. (Podají si ruce) ___________ Vůdce jiné větší strany k několika svým čelným poslancům. Tedy v zájmu monarchie, páni kollegové, odevzdáme hlasy svoje pro položky nové – Jeden z poslanců. Ale voličstvo v tom bude vidět čertovinku... Vůdce. Bože, k čemu mha je vlčí, nechápavý synku? žurnály to naše zítra chytnou hezky zkrátka a nechutnou paštiku tu vloží do pozlátka. Co jsme chtěli, to šlo hezky k ministrově uchu, můžeme být spokojeni – naše věc je v suchu. Jiný poslanec. A což ti tam? (Ukáže nenápadně na vůdce strany, který prve jednal s ministrem.) Vůdce. Jako vždycky. Trochu vzdorovali, konečně se – a dost levně – přece jenom vzdali. ___________ 49 Jeden z ministrů k druhému. Jakž, můj drahý, jak věc stojí? Druhý ministr. Můžem litkup píti. Dva už máme, musil jsem jim hezky zaplatiti. Třetí nechce. Nedivím se. Kavalír to starý, problesknou v něm ještě chvilkou romantické žáryžáry, tuším, že on s úctou hledí k Aristida věnci – musí pro mobile verbum asi k audienci. Pak je všechno urovnáno – a věc naše zdravá. První ministr. Tož je dráha hezky hladkou – bohům dík a sláva! ___________ Řečník opposiční mluví, pět jeho přátel kolem poslouchá. Nuž, co chceme? které stesky srdce naše rozdírají? Oh, ty prázdné lavice zde z paměti je snad už znají! Dejte nám, co odkázáno je nám navždy dějinami, co nám svatě přislíbeno královskými přísahami – naše právo! Pět jeho přátel tleská. Jeden poslanec na druhém konci sněmovny. Viděl jste ten nový ballet? Roztomilé. Celý sbor ve vzduchu takřka tančí pěkné ballabile, 50 růžový gáz jako mlha zdá se nésti po jevišti a jen steré štíhlé nožky – ve tricotu – se v ní blýští – roztomilé jak vám pravím – Druhý poslanec ukáže na oposičního řečníka. Co to ten tam mluví asi? První poslanec učiní odmítavý posuněk. Eh, to víte, známe už těch povedených ptáčků hlasy, pořád hudou jednu píseň – že už je to neomrzí – ale na to ballabile zajděte si hezky brzy. Řečník opposiční pokračuje. Jak vy snad se usmějete: „Zas ty staré pergameny, to je důvod nemoderní, také trochu bezecenný –“ Však, pánové, tento důvod zdál by se vám býti v květu, kdyby jej tak akcentovat mohlo pár set bajonetů – Pět jeho přátel tleská. Jeden poslanec na druhém konci sněmovny. Hoj, tam padl, tuším, vtip! Jiný poslanec. Tak? Pravda, ti tam bouří dlouze. Ještě jiný poslanec. Pojďme slyšet. O vtip dobrý je v té síni věru nouze. 51 Prvý poslanec. Sláva vtipu! Bez nich by zde musil člověk nudou zšílet! Jiný poslanec. Oh, nebožtík * * * uměl jimi hezky střílet! Postaví se kolem opposičního řečníka. Řečník opposiční pokračuje. Však se střezte: Dnes zde stojí mírní, tiší prosebníci, a vy odpovídáte jim posměšnou a chladnou lící – dejte pozor – musíme-li promluviti jiné tony, krev vám ztuhne mrazem v žilách – a vy znáte zvuky ony, hřmí vám z naší historie – tam ji naši otci pěli, nemyslete, že my, syni, jsme tu notu zapomněli – Pět jeho přátel tleská. Předseda sněmovny. Žádám, by pan řečník se už vrátil odkuds z nedohledna, položka, k níž mluví, jen o stavbě místní dráhy jedná. Jeden z poslanců, kteří přišli poslouchat vtipy. Mýlil jsem se; co tu praví, to už po paměti hude, a už vidím, že v tom sotva jedno zrnko vtipu bude. (Odchází.) 52 Jiný poslanec. Bože milý, je to směšné, jak ti lidé vytrvale tak se ženou po tom divném fabulosním ideale! (Odchází.) Jeden z přátelů opposičního řečníka. To je jedno. Rachejtlí jen prskne řeč ta v tomto domu, ale u voličů bude hřmít to jako rána hromu. Řečník opposiční promluví o položce, stavbě místní dráhy, as třemi větami a končí. Pět jeho přátel mu gratuluje.
Sluhové sněmovní, kteří si po celou dobu cosi živě vypravovali, umlkli a zívají. Těžko jim as nalézt niť k novému hovoru...
53