V té době pohnuté jež v obra vzrůstá deně(J6f)
jež plna paradox sentencí zázraků(J6m)
kdy volnost svoboda se daří utěšeně(J6f)
pod paragrafů jhem a v stínu bodáků(J6m)
v té době pohnuté kdy pokrytectví zraje(J6f)
kdy pravda umírá lži nohou zdupána(J6m)
kdy lidskost uniká kams v nadpozemské kraje(J6f)
kdy rozum nad city hrá roli tyrana(J6m)
v té době pohnuté kdy u nás všechno hnije(J6f)
kdy musíme si zrak obestřít frasemi(J6m)
by děsná zoufalost jež pod pravdou se kryje(J6f)
nám zhnusit nemohla ten život na zemi(J6m)
v té době pohnuté kdy zápal svoje síly(J6f)
náš národ v směšnostech probíjí úžasně(J6m)
kdy příliš mladí jsme abychom vážně žili(J6f)
a k žití jarému sestárlí předčasně(J6m)
v té době pohnuté kdy v naší satirice(J6f)
se rojí vtipy zlé na Botič na tchyně(J6m)
páterská kritika kdy hloupne víc a více(J6f)
a v slokách pro panny zří spásu jedině(J6m)
v té době pohnuté kdy naděje se ztrácí(J6f)
že zásvit lepších dnů se přec jen dostaví(J6m)
kdy člověk žije už jen tupou resignací(J6f)
a vleče úhorem ten život zdlouhavý(J6m)
dle Tvého receptu jsem začal věnec plésti(J6f)
jím škrtím černý spleen jím škrtím bídu zlou(J6m)
a k němu roste mi dost drobných kvítků štěstí(J6f)
Chceš znát jich několik jich vůni vábivou(J6m)
Mít bytost u sebe již jsem si moh jen přáti(J6f)
tak luznou rozmarnou tak jemnou vznešenou(J6m)
již budím polibky jež s polibky jde spáti(J6f)
a jíž je polibek i trestem odměnou(J6m)
jí kouzlit úsměvy na bílé jemné líci(J6f)
nad nimiž vypukám v smích sám jak děcko pak(J6m)
ji hladit líbat vlas se jako zlato stkvící(J6f)
a číst co srdce jí diktuje v šedý zrak(J6m)
a jít s ní z večera ulicí oživenou(J6f)
kde světlo v krámech plá kde hučí lidstva dav(J6m)
a být jím unášen a duší rozechvěnou(J6f)
přec cítit samotu dvou milujících hlav(J6m)
a v hlavě verše kout a slyšet sloky šumět(J6f)
a v srdci hudbu mít jež láká ke smíchu(J6m)
a skvostným nápadům své ženy porozumět(J6f)
s ní šatům divit se a barvě tepichů(J6m)
a bez vzpomínek žít jak bych byl zrozen včera(J6f)
žít žitím dítěte jež vyhřívá se kdes(J6m)
nehledět do zítřka a nelekat se šera(J6f)
jen slunce slunce mít a cítit sluné dnes(J6m)
Zde trochu vůně máš zde trochu toho světla(J6f)
jež padly v pravý čas v tu chorou duši mou(J6m)
vždyť jinak byla by tma šílenství tam vletla(J6f)
nad vlastní prázdnotou a dobou pohnutou(J6m)