VEČER V LAKEDAIMONU.
Mlčenlivá Noc, když zavřela brány
za zlatým, zářným vozem Heliovým,
ve tmavé říze stoupala tiše
s taygetských vrchů.
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene –
Laodike takto zpívala děcku
na prahu domu. Chladný vánek nesl
umdleným retům sílicí doušek
po denním žáru.
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene –
Dívalo se dítě k rodičce svojí
černýma zraky, matka usmála se.
S Eurota břehů rozleh se štěkot
pijících vlků.
54
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene –
Ve Spartě v ráz na to zavyli psové,
v běsivé smečce ihned vyrazili
k eurotským vodám; silněji pěla
dítěti matka:
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene –
Rozevřelo dítě široce oči,
v dál naslouchajíc, tucha boje chvěla
nezralou duší, s úsměvem dále
zpívala matka:
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene –
Zatím hvězdné temno zhalilo všecko:
Taygetu hlavu, Spartu nehrazenou,
i hluk znik v dálce. Tlumeně zněla
ukolébavka:
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene. –
55