Když Eumenes král přišel do Říma(J5m)
by přátelsky dal zprávu senatu(J5m)
že zbrojí makedonský Perseus(J5m)
tu zpil se jeho zjevem hrdý Řím(J5m)
tu senat konsulové tribuni(J5m)
slov jeho jati byli hladkostí(J5m)
a na ulicích lid jej provázel(J5m)
divě se chodu gestům postavě(J5m)
i královskému vínku ve vlasech(J5m)
Jen Cato jehož hlavou zrzavou(J5m)
již prolezaly třpytné šediny(J5m)
posměšně pozíraje zelení(J5m)
svých pohrdavých očí kočičích(J5m)
na vzrušení to nedbal Eumena(J5m)
a chladným byl kde všichni hořeli(J5m)
A když pak senatoři v kurii(J5m)
obstoupli křeslo jeho v hovoru(J5m)
a líčili své dojmy z Eumena(J5m)
máv pouze rukou svojí žilnatou(J5m)
a řekl suše Nemám krále rád(J5m)
neb králové a z nich i nejlepší(J5m)
jsou vždy jen lidožravá zvířata(J5m)
Na sebe senatoři pohledli(J5m)
kývli si hlavou trhli rameny(J5m)
a ztráceli se z jeho blízkosti(J5m)
Poznámka jeho prošla kurií(J5m)
a kdosi připřáhl k ní lehký vtip(J5m)
prý přísný Cato stále pracuje(J5m)
na obrazu svém jejž chce odkázat(J5m)
dějinám římským za vzor že si vzal(J5m)
Junia Bruta že pak chybí mu(J5m)
však Tarquinius proto napadl(J5m)
jazyka dýkou aspoň Eumena(J5m)
To slyšel Cato Zase rozhled se(J5m)
vztah ruku a hlas jeho zasyčel(J5m)
Ty vaše hlavy vidím Zralé jsou(J5m)
I vám neschází pranic už jen král(J5m)
by tykve ty vám k nohoum položil(J5m)