KORUNOVACE VILÉMA PODMANITELE.

Josef Svatopluk Machar

Je ticho po Londýně. Král v středu hrabat svých je na mši v katedrale. Jsou všichni v brněních, a vojsko před kostelem je všechno v železe, neb vzali tuto zemi jen právem vítěze. Kněz arcibiskup pěje a pějí klerici, čtou z Písma, kropí, klátí pak kaditelnicí, a král, jenž převyšuje svou hlavou čeleď vši, stisk zuby v marné nudě a poslouchá tu mši. A venku leží slunce. Lid stojí před domy a hrůz a útrap války má živé vědomí: přepadů, ohňů, hladu a moru, nemocí a zraků vytřeštěných do dne a do noci. A nyní korunován je v chrámě nový král, je pravda: přepadem jen a mečem zemi vzal, a cizí řeč mu naše, nám cizí jeho lid, však křesťanem je přece, a krále nutno mít. Tak z bědných upomínek a plachých nadějí a z tepla slunečního se city vzbouzejí a plní hruď i duši a táhnou k jazyku – lid místy „Sláva králi!“ se dává do křiku. A pokřik roste, roste a letí ulicí a vpadne v katedralu, kde pějí klerici – tu hrabata, meč v pěsti, se ženou z chrámu ven, do zdvižených ruk bijí a tepou do temen. A vojsko, v jehož krvi var boje dosud vře, v tom křiku vzpouru tuší i metá pochodně do jizeb domů. V mžiku jde oheň z krovů střech, a brzy celý Londýn tu stojí v plamenech. Dým halí nebe, slunce. Den zčervenal a zhust. Do chrámu požár svítí. A celý chrám je pust, kněz arcibiskup jen tu a jeho klerici, jak listoví se chvějí, děs mají na líci. A Vilém král tu stojí. Jen stáhl obrví, i jeho duše v nitru se tetelí a chví, neb neví, co se děje, proč plamen ten a křik, a co mu přinést může už příští okamžik. Však na korunu čeká. A čekal by tak dál, i kdyby lid se s noži a klacky ve chrám vdral, a ví, že by se nehnul, byť lid jej ubit chtěl, on, který ve všech bojích si rovna nenašel.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

římský, řím, papež, athena, caesar, cicero, císař, gregor, heinrich, papežův

77. báseň z celkových 402

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 6. DUBNA ROKU 774. (Josef Svatopluk Machar)
  2. DRAČÍ HLAVY. (Antonín Sova)
  3. Píseň irských bratří. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. FRIEDRICH BARBAROSSA. (Josef Svatopluk Machar)
  5. ZLOMKY TRAGEDIE (Otokar Fischer)
  6. PAPEŽ A CÍSAŘ. (Josef Svatopluk Machar)
  7. NOC BARTOLOMĚJSKÁ. (Josef Svatopluk Machar)
  8. CÍSAŘ OTTO I. (Josef Svatopluk Machar)
  9. STAVITEL (Eduard Albert)
  10. báseň bez názvu (František Táborský)