Přes živé ploty veských zahrádek(J5m)
u domků železničních hlídačů(J5m)
svou zlatou hlavu zvedáš vysoko(J5m)
ku zlaté tváři slunce květino(J5m)
Jak bylo to v té luzné Helladě(J5m)
když na Olympu palác bohů stál(J5m)
a bozi k dcerám lidským vcházeli(J5m)
Byl jednou jeden starý řecký král(J5m)
a král ten spanilých dvé dcerek měl(J5m)
z nichž jedna zlatovlasá Klytie(J5m)
milenkou byla boha Helia(J5m)
jenž řídí zářivý vůz sluneční(J5m)
Však láska jest jak voda nestálá(J5m)
u mužů aspoň a jak svědčí dál(J5m)
los zlatovlasé bědné Klytie(J5m)
i milci s nebes lepší nebyli(J5m)
jde zemským luhem krásný Olympan(J5m)
i shýbne se pro lepou květinu(J5m)
utrhne přivoní a odhodí(J5m)
a již se dívá zase po jiné(J5m)
Klytie sestru spatřil Helios(J5m)
tu bledou černovlasou Leukothe(J5m)
na neštěstí tvé bědná Klytie(J5m)
jen spatřil ji a sbohem Klytie(J5m)
Žár jeho lásky kdysi milý tak(J5m)
se stal ti mukou neboť vědělas(J5m)
že hřeje jím teď bledou sestru tvou(J5m)
A přišly sny a přišly vzpomínky(J5m)
a všechny daly pít ti trápení(J5m)
A po známých když místech kráčelas(J5m)
jako bys bosou nohou stoupala(J5m)
po trnoví jež neslo růže kdys(J5m)
I šla jsi k otci bědná Klytie(J5m)
a lásku sestry prozradilas mu(J5m)
i rozpálil se starý otec král(J5m)
a za živa dal zakopat svou dceř(J5m)
tu bledou černovlasou Leukothe(J5m)
s ní hanbu domu i tvou žárlivost(J5m)
Pak čekala jsi toužně Klytie(J5m)
na vršku kam kdys k tobě přicházel(J5m)
kam přijít musil A bůh nepřišel(J5m)
Tys viděla ten zlatý jeho vůz(J5m)
spět slavně modrou smavou oblohou(J5m)
a tak jsi teskně po něm zírala(J5m)
že zmdlela šíj i oči ztrnuly(J5m)
on jel a přejel k moři dálnému(J5m)
spěl drahou svojí a tys čekala(J5m)
Chlad noční do tvých vlasů rosu sil(J5m)
a vítr vlas tvůj zlatý rozcuchal(J5m)
tys nedbala a čekala jen dál(J5m)
Jen hlavu zmdlenou otočilas tam(J5m)
kde růžoprstá raná Jitřenka(J5m)
ohrady vrata měla otevřít(J5m)
On vyjel azurnou jel cestou svou(J5m)
a ty jsi hlavou po něm točila(J5m)
tesklivým zrakem toužíc zachytit(J5m)
jen jeden smavý pohled nebeský(J5m)
však marně Zajel k moři dálnému(J5m)
a zmizel a tys dále čekala(J5m)
Pak smiloval se útrpností tou(J5m)
jež almužnou je lásky zmizelé(J5m)
a proměnil tě dívko v květinu(J5m)
los pozemšťanů kteří do styku(J5m)
jedenkrát přišli s vládci Olympu(J5m)
Však v tobě žila láska tvoje dál(J5m)
a dál jsi zlatou hlavou točila(J5m)
po zlatém voze svého miláčka(J5m)
Ó Klytie už dávno nejede(J5m)
ve zlatém voze plání nebeskou(J5m)
tvá láska světlovlasý Helios(J5m)
už dávno zhynul nesmrtelný bůh(J5m)
spust Olymp zašel navždy dávný čas(J5m)
ty nevíš to a zlatou hlavu svou(J5m)
otáčíš po tom prázdném povozu(J5m)
a když ti znikne s očí za hory(J5m)
šíj teskným smutkem dále nakláníš(J5m)
ó Klytie a tak se díváváš(J5m)
přes živé ploty veských zahrádek(J5m)
od domků železničních hlídačů(J5m)
z dob jiných jiných krajů jiných lidí(J5f)
vždy ještě vzhůru symbol lásky té(J5m)
jež lidi bohy věky přetrvá(J5m)
a o svém hoři němě hovoří(J5m)