Mlčenlivá Noc, když zavřela brány
za zlatým, zářným vozem Heliovým,
ve tmavé říze stoupala tiše
s taygetských vrchů.
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene –
Laodike takto zpívala děcku
na prahu domu. Chladný vánek nesl
umdleným retům sílící doušek
po dením žáru.
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene –
Dívalo se dítě k rodičce svojí
černýma zraky, matka usmála se.
S Eurota břehů rozlehl se štěkot
pijících vlků.
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene –
Ve Spartě v ráz na to zavyli psové,
v běsivé smečce ihned vyrazili
k eurotským vodám; silněji pěla
dítěti matka:
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene –
Rozevřelo dítě široce oči,
v dál naslouchajíc, tucha boje chvěla
nezralou duší, s úsměvem dále
zpívala matka:
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene –
Zatím hvězdné temno zhalilo všecko:
Taygetu hlavu, Spartu nehrazenou.
I hluk znik v dálce. Tlumeně znělo
nad snícím děckem:
– Mel, mlýne, mel,
i Pittakos též mele,
král velké Mytilene.